Premiér, prezident - a referendum

Televize nabídla stejnou příležitost prezidentu republiky. Ten však odmítl. Ano vyjádřil se krátce předtím. Byl i on autentický? Jeho projev byl tehdy rezervovaný. Vyzval nás, abychom šli volit, ale nesdělil, jak se k předmětu volby staví on sám. Bylo znát, že si ukládá zdrženlivost. Nic jiného znát nebylo. Mohli jsme však snadno vytušit, že prezident republiky si v hloubi duše nepřeje přesně totéž, co si přeje předseda vlády.

Prezidentův rozporný vztah k Evropské unii známe. Vždyť Václav Klaus se pohybuje ve světle ramp už léta a natolik výrazně, že kdo chtěl, mohl si učinit představu o tom, jaký typ osobnosti představuje. Je pravděpodobné, že tento muž, který touží být mezi prvními tím nejprvnějším, těžko může být ideou Evropské unie nadšen.

Napoleon prý řekl, že je lépe být mezi Křováky prvním než v Římě druhým. Připadá-li někomu, že se to hodí i na našeho pana prezidenta, musí ale uznat, že v projevu k referendu tento sklon své povahy zdařile potlačil. Co když se ale v jeho chování odrazilo něco jiného, než motivy ryze osobní?

Jistý zahraniční novinář mi přednesl námitku i otázku současně. Mluvil přibližně takto. Dobrá, toto je jeho osobní emoční problém. Ale váš prezident má v zemi široký ohlas. Netlumočí tedy jen přání nějakých nacionalistů nebo podobných hloučků na politické periferii, musí promlouvat i jménem významnějších sektorů vaší společnosti a jménem jejich racionální úvahy. Co je to za úvahu a co je to za lidi? Potud novinář z jedné západní země.

Jeho logika mi zaimponovala. Ve snaze odpovědět, uvažoval jsem nahlas přibližně takto. Pokud český prezident promlouvá v duchu nějakých významných skupin české společnosti, pak nejspíš takových, jimž se do Evropské unie nechce a které mají pro to nějaký racionální důvod.

No a to budou pravděpodobně všichni ti, kdo nějak profitovali z takzvané české cesty transformace. To je nepřesné, ale nám srozumitelně označení propletence moci státní, moci ekonomické zejména bankovní a moci mediální. Tam si můžeme dosadit management velkých podniků a bankovních domů se státní účastí. Tedy onu srostlici, kterou časem vytvořila takzvaná opoziční smlouva, včetně její parlamentní opory. Rovněž i televizi NOVA a média jí spřízněná vlastnickými vztahy nebo i jen stylem. S tímto komplexem pravděpodobně rezonují elitní profesní skupiny, které mají důvod k obavám, že by v otevřené soutěži, nebo i jen ve srovnání v rámci Evropské unie, obstály s obtížemi. Jmenovat nebudu, doplň si každý sám podle vlastní zkušenosti.

Tuto zkusmou interpretaci chování prezidenta republiky nepřímo podporuje fakt, že když byl Václav Klaus premiérem či předsedou Sněmovny, nenašel pro fungování tohoto neprůhledného propletence, kritické slovo. Naopak, občas utrousil slůvko zastání.

Je-li tomu takto, ukládá-li si prezident republiky zdrženlivost vůči našemu vstupu do Evropské unie proto, že se solidarizuje s těmi, kdo profitují z polovičatosti naší transformace, může se napříště stát činitelem retardačním, tedy brzdivým. A matoucím. Možná, že je tomu jinak. Že je navenek zdrženlivý, protože svádí vnitřní boj. Že provádí inventuru svého politického působení. To bychom měli respektovat. Protože je ale prezidentem všech, jak pravil, měl by z ní časem vydat počet. Veřejně.