Premér a média

V závěru jako zkušený politik signalizuje všem relevantním stranám, že apriori z povolební spolupráce nikoho nevylučuje. K polemice s prezidentem a k závěrečné části rozhovoru nelze dodat víc než bylo jinde řečeno, a proto se zevrubněji podívejme na to, co Jiří Paroubek vytýká médiích.

Hlavní výtka zní: Nekorektní přejímání výsledků nahodilých anket televizních stanic, v nichž posluchači telefonováním dávají najevo sympatie s některým ze zúčastněných politiků. Důvod nespokojenosti zdůvodňuje premiér skutečností, že výsledky tohoto náhodného hlasování byly v rozporu s renomovaným průzkumem, který si nechal udělat na vysílání pořadu Partie TV Prima.

V televizní anketě ve věci jmenování ministra zdravotnictví dr. Ratha se 85 procent posluchačů ztotožnilo s odmítavým postojem prezidenta Klause. Dadatečný průzkum agentury STEM ale ukázal, že 53 procent je na straně premiéra. Podobně jako na Primě dopadl nepříznivě pan premiér v souboji s předsedou ODS Topolánkem v pořadu Sedmička TV Nova, kde v ústním duelu prohrál v poměru 36 ku 64. Na tyto výsledky reagoval v rozhovoru Práva slovy: Ta anketa byla prostě zmanipulovaná, o tom jsem hluboce přesvědčen. Dokládá to tím, že řada jeho příznivců, kromě jeho syna, se do televize nemohla dovolat. Podezření, které pan premiér vyslovil je sice silné, ale míjí podstatu problému, kterou by se politici měli zabývat spíš než zpochybňováním anket.

Výsledky náhodných anket u nás mají větší váhu než v jiných zemích, protože sledovanost našich televizních stanic je neobvykle vysoká: zatímco v sousedním Německu se v průměru sledovanost nejúspěšnějších stanic pohybuje mezi 10 až 14 procenty, u nás tyto stanice někdy dosahují poslechovosti až okolo 40 procent. Jejich dopad je proto mnohem větší, než v zahraničí. To je také důvod, proč nezávislé organizace z Evropy nás kritizují za nedostatečnou rozmanitost v televizním vysílání. Hůře než Česká republika je na tom podle poslední evropské studie Television Across Europe jen Albánie, Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko a Estonsko.

Politici si u nás původně nejspíš mysleli, že s menším počtem stanic se snáze domluví a nyní na tuto situaci doplácí, ač změna závisí hlavně na nich. I kdyby více podporovali veřejnoprávní vysílače a nesnažili se je vydírat nezvyšováním poplatků, mohly být jejich pořady atraktivnější a k tak markantní převaze nemuselo dojít.

Druhý problém, na které výsledky měření poukazují, je rovněž zásadnější: v anketách lidé spíše posuzují obecné sympatie ve vztahu k politikům, než jejich skutečné činy. V průzkumech, které mají exaktnější výběr respondentů, je zase skutečný výsledek zkreslen skutečností, že řada lidí se neodvažuje ani po patnácti letech svobody přiznávat svůj skutečný názor, ale snaží se spíše říci to, co se od nich očekává, nebo to, o čem si myslí, že je převažující názor ve společnosti. Za tento stav jsou ale opět spoluzodpovědní politici, protože přistoupili velice snadno na levnou estetiku masových médií a nepodporují individuální pevné postoje občanů.

V poslední části rozhovoru se pan premiér vyjadřuje velice tvrdě o Mladé frontě Dnes, aniž ji však jmenuje a o televizi Prima za to, že dala slovo uprchlému podnikateli Radovanu Krejčířovi. Ale ani v tomto případě nelze s panem premiérem bez výhrad souhlasit: Média mají za povinnost dávat hlas i druhé straně, jen Mladá Fronta Dnes měla analýzu, v níž zaujímá k výrokům podnikatele jasný postoj, otisknout již ve čtvrtek 20. října na první straně vedle rozhovoru a ne až v pátek a měla důrazněji trvat na předložení alespoň kopie směnky, kterou měla otisknout. Mladá fronta Dnes k tomuto kroku měla všechny karty v ruce, protože eminentní zájem na otištění interview přeci měl obviňovaný podnikatel. Víc ale médiím v této souvislosti vytknout asi nelze.