Překvapivě starý váleč koulivý

Váleč koulivý je zajímavou a důležitou ukázkou přechodu pozemského života od jednobuněčných organismů k organismům mnohobuněčným. Buňky jeho kolonií přijímají specializované role a jsou názorným příkladem výhodnosti buněčné spolupráce ve složitějších organismech. Jako kdyby buňky přijaly za své mušketýrské heslo: "Jeden za všechny, všichni za jednoho."

Váleč rozhodně nestál u vzniku prvních pozemských mnohobuněčných organismů. Na to je evolučně příliš mladý. Váleč zopakoval přechod od jednobuněčných k mnohobuněčným tvorů v době, kdy už se to na Zemi mnohobuněčnými organismy jen hemžilo. V sedmdesátých letech došli vědci na základě genetických analýz k závěru, že se vyvinul před 50 až 75 miliony roků. První váleči tak mohli být současníky posledních dinosaurů.

Tým amerických vědců nyní provedl výraznou korekci datování vzniku válečů žijících v koloniích. Tým vedený Matthewem Herronem z University of Arizona v Tucsonu porovnal genom váleče s dědičnou informací 45 druhů blízce příbuzných řas a došel k závěru, že první váleči žijící v koloniích vznikli v době před více než 200 miliony roků, tedy v období triasu, kdy se objevovali na Zemi první savci a dinosauři měli období největšího rozkvětu ještě před sebou. Výsledky analýz publikoval Herronův tým v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Klíčem k úspěchu kolonie válečů bylo vytvoření želatinózní hmoty, kterou vylučují jednotlivé řasy a která kolonii spojuje do jednoho celku. Větší kolonie byly úspěšnější, protože snáze vzdorovaly nepřátelům. Na druhé straně se ale musely jednotlivé řasy naučit v kolonii spolupracovat. Největší nebezpečí představovaly pro kolonii "sobecké" buňky, které těžily z výhod života v kolonii, ale samy do jejího chodu investovaly jen minimum sil. Nepodílely se například na tvorbě želatinózního "lešení" pro vznik kolonie. Vyřešení tohoto konfliktu bylo pro přechod od jednobuněčných forem k mnohobuněčným klíčovým momentem.