Preference komunistů

Zveřejněná výše komunistické podpory nemůže podle mého názoru odpovídat skutečnosti, protože ono prudké zvýšení voličské přízně by muselo odněkud přijít. Všeobecně se tvrdívá, že komunisté získávají vyšší podporu na úkor ztrát sociální demokracie. Místopředseda ODS Ivan Langer říká dle Lidových novin, cituji: "Grebeníček může za svůj výsledek poděkovat Stanislavu Grossovi a Vladimíru Špidlovi. Čím slabší bude ČSSD, tím silnější budou komunisté." Konec citátu.

To je jistě pravda, jenže sociální demokraté ztratili v posledních týdnech nějaká 3, 4 procenta, ale komunisté získali údajně navíc nějakých procent 7 či 8 přičemž ODS a lidovci rozhodně nevykázali preference nižší. Nemůže být tedy pravděpodobně souzeno selským rozumem ono číslo komunistické voličské podpory tak katastrofické, jak uvedla zmíněná agentura.

Ne, že by ono číslo nebylo, ať už je vysoké jakkoli, dostatečně alarmující. A o tom chci právě mluvit. Je smutné, že nejviditelnějšími odpůrci komunistů jsou různé občanské protestní akce jako byla petice umělců S komunisty se nemluví nebo protest bývalých komunistických vězňů. Nebo protest nejčerstvější, i když možná problematický, proti setkání komunistů na Letenské pláni, nota bene ozdobený zásahem policie. Politiky ale zdá se to příliš nezajímá a v tom vidím hlavní nedostatek a jednu z příčin vysoké podpory komunistů u nás.

Připomeňme si, že naši komunisté jsou jedinými nereformovanými komunisty ve střední posttotalitní Evropě, i když se jejich jednotliví představitelé různými způsoby od totalitní minulosti distancovali. Jako politická síla, která se navíc nezbavila onoho totalitu připomínajícího adjektiva komunistická, jsou však vnímáni, zejména svým starším členstvem, jako zastánci dávných pořádků bývalého režimu, a to jim nejen nevadí, ale naopak jim to plně vyhovuje. To vše narozdíl od Maďarska a Polska, kde se tamní komunisté v 80. letech minulého století aktivně zúčastnili demontáže bolševizmu a od totalitní minulosti se velmi spektakulárně distancovali.

Jenže to je bohužel jen část pravdy, které je třeba se podívat do očí. Na vysokých preferencích našich komunistů se podílí podle mého názoru i množství protestních hlasů mladších občanů, kteří v podpoře strany vidí jen sociální protest a vůbec se nestarají o krvavou minulost svého favorita, nebo jí ani neznají. Komunisté prostě získávají body a hlasy svým sociálním programem, který je navíc mnohdy i nereálný.

Upozorním jen na jeden jediný, za to ale výmluvný příklad: v nedávno zveřejněných alternativách návrhů penzijní reformy jednotlivých stran uváděli komunisté pro budoucí důchodce, to jest i pro významnou část potenciálních voličů evidentně alternativu pro ně nejvýhodnější. I když ale právě takovou, kvůli níž se reforma penzijního systému vůbec musí realizovat, protože už na tu současnou nejsou peníze. Komunisté navrhují nedělat zatím vůbec nic, věk pro odchod do důchodu stanovit na 65 let, ale až od roku 2048, což je nejzazší hranice ze všech návrhů a poměr důchodu k průměrné mzdě držet na 42 procentech, což je také nejvyšší poměr ze všech návrhů. A přitom takový, který je už vyšší než ten dnešní. To je čirý, ale sociálně velmi účinný populismus. No vidíte, mohou si říct budoucí důchodci, komunisté nám navrhují ten nejlepší důchodový systém, budeme volit komunisty. A nikdo z politiků, kteří mají prakticky neomezený přístup do televize, na níž se každý dívá, to nevyvrací

Chci tím vším říct následující, nikde, v politice potom nejméně, neexistuje nic bez příčiny. Buď hlásají komunisté onen bezbřehý nerealizovatelný populismus, ale pak je třeba, aby jej politici doslova na každém kroku vyvraceli. Nebo mají komunisté v něčem pravdu a pak je na všech politických stranách, aby si to uvědomily a vyrazily tak komunistům zbraně z rukou. Nejhorší alternativou ze všech je však takový politický alibismus, který se oficiálně od komunistů distancuje, ale ve skutečnosti s nimi spolupracuje. A pak je tady onen mnou vždy zdůrazňovaný moment, který skutečnost poněkud zamlžuje, neúčast při volbách, která nahrává disciplinovaným voličům komunistů. Tento prostředek mají v rukou všichni nekomunisté. Lomit rukama se může až potom.