Předvolební rébus
Předsedové dvou politických stran, které jsou v průzkumech veřejného mínění favorizovány ve volbách, absolvují televizní turné. Po úvodním střetu na Primě se včera utkali v České televizi a do třetice si ještě vjedou do vlasů na Nově. Má se za samozřejmé, že jeden z těchto dvou politiků bude premiérem. Naše média se nejspíše inspirují televizními duely, ve kterých v Americe soupeří konzervativní kandidát na prezidenta s demokratickým, anebo v Itálii předák levicové koalice s šéfem koalice pravicové.
Ve zmíněných zemích jsou karty rozdány předem, a volič má skutečně dvě možnosti, ze kterých volí. U nás ovšem je stran, které se mohou podílet na povolební koalici víc, a karty se rozdávají ve volbách. Média tím, že redukují volební střet na souboj dvou stran, které přitom při očekávané volební účasti nakonec společně dostanou hlasy nějaké třetiny či pouze čtvrtiny občanů, vstupují do politické soutěže a diskvalifikují ostatní hráče. Největší volební záhadou je otázka, zda jsou to občané, kdo svými preferencemi ovlivňují média, aby zdůrazňovala střet dvou favoritů, anebo zda jsou to naopak média, kdo preferováním zmíněných favoritů ovlivňují občany v jejich volbě.
Je to jako s otázkou, zda byla dříve slepice, anebo vejce. Tuto odvěkou záhadu ovšem překvapivě vyřešil britský filosof a vědec John Brookfield. Dříve muselo být vejce, neboť genetický materiál se během života živého organismu nevyvíjí. Živý organismus uvnitř vejce musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z vejce vyklubala. Známe-li konečně řešení hádanky se slepicí a vejcem, snad se jednou dočkáme i řešení rébusu volebního: mluví se o pouze o těch, kteří mají šanci na vítězství? Anebo mají šanci na vítězství pouze ti, o kterých se mluví?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
