Předčasné volby

26. září 2005

Víkendovým politickým hitem se stalo téma předčasných voleb. Nejprve Paroubek vyzval Topolánka s Kalouskem, aby skončili s konspirací a podrazy a raději vyzvali k předčasným volbám s tím, že ČSSD takovou výzvu přijme "třeba zítra". Když pak ale Topolánek vzal Paroubka za slovo, byl vyplísněn za to, že kašle na zájem této země a jeho straně jde o koryta.

Podstatné je, co se u předčasných voleb myslí slovy "třeba zítra". Podle ODS je nejčasnějším legislativně schůdným termínem přelom listopadu a prosince. Podle Paroubka je "třeba zítra" nejdříve v únoru. Všechny ostatní parlamentní strany soudí, že skoro zítra, přesněji v červnu, nás čekají volby řádné, a hnát občana k urně v zimní plískanici je tudíž nesmysl. Spíše než seriózní debaty o změně volebního termínu jsme svědky rituálního předvádění ramen. Tomu napovídá jiná zmínka premiéra Paroubka ze sobotního projevu k ústřednímu výboru, totiž ta, ve které by priority své strany klidně prosazoval třeba s marťany.

Měl-li na mysli komiksový stereotyp mimozemšťanů, mohla to být šifrovaná narážka na Zelené. Strana zelených o víkendu zvolila nové vedení a stanovila si ambiciózní cíl získat v příštích volbách až devět procent hlasů. Kdyby ale takto na českou politickou scénu spadli Zelení, je téměř vyloučeno, že by jejich zájmem bylo podporovat jiné stranické priority než své vlastní. Pro zelené mužíčky z Marsu, kteří by měli nepochybně marťanské priority, to platí stejně jako pro Stranu zelených, která by logicky měla zájem prosadit priority ekologické. Ať už ale politici o tomto víkendu řekli cokoli, stále platí, že předpokladem účasti na vládě je velký koaliční potenciál a schopnost pragmatického kompromisu. Program je zajímavý leda v kampani. A kampaň je teď prioritou.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.