Před sjezdem ODS

Sjezdy minimálně slouží k tomu, aby strana obnovila jednotu a aby před veřejností vysvětlila svůj dosavadní postup a plány do budoucna. Pro občany je přece příjemný pocit, když v čele státu, nebo v čele opozice stojí strana, která ví, co chce, a především hodlá prosazovat rozumné věci.

Nic z toho jako by si ODS ani neuvědomovala. Kongres nejsilnější vládní strany proběhne koncem týdne a o jeho programu se vůbec nemluví. Jisté je jen to, že bude omezen na jediný den. Snad mají premiér a ministři moc práce, snad se vůdci strany obávají, aby se stranický plebs nebouřil proti dosavadnímu stylu vládnutí, či poměrům v partaji. Přesto se ODS skládání účtů nevyhne. S napětím na to budou čekat nejen členové, ale také široká veřejnost.

Nejde přitom o bezvýznamné otázky, naopak o zcela klíčová témata, která rozhodnou o směřování českého státu na pár let dopředu. Fakt, že se nemá volit nové vedení ani promýšlet volební program, může dokonce pomoci, aby se kongres soustředil na plány, co se tedy v příštích letech stane. Premiér a předseda strany Mirek Topolánek bude muset popsat řešení značně komplikované situace, zvláště objasnit, jestli stále ještě zamýšlí pokračovat v liberálních reformách a jakým způsobem toho chce dosáhnout.

Potíž je v tom, že rok a půl po volbách žádné významné reformy neproběhly. Když se nechají stranou drobné změny typu odložení státních maturit o dva roky, prosadila vláda jediný významný zákon. Jde o normu, která shrnuje všechny reformní kroky a především měla sloužit k ozdravění veřejných financí. Málokdo z ekonomů dnes ovšem věří tomu, že zákon je nějak významně liberální. Zmrazením sociálních, zdravotních a vzdělávacích výdajů sice snížil výdaje o pár desítek miliard, především škrty v sociálních dávkách ale nejsou příliš dramatické.

Navíc se na druhé straně výdaje významně zvyšují, především v investicích do dálnic, ale i do dalších sektorů, včetně nemocnic, či nových úředníků potřebných pro předsednictví v Evropské unii. Zkrátka se pomocí reformy podařilo vytvořit stabilní rozpočet, ovšem za liberální ho lze označit jen těžko, když není úsporný, ani nepočítá se snížením daní. Slovo stabilita je ovšem významné a nemůže být pochyb, že ho Mirek Topolánek ve svém sjezdovém projevu několikrát využije. Návrh rozpočtu především zajišťuje stabilitu vládě, o níž dlouhé měsíce málokdo věřil, že se vůbec podaří sestavit. Dnes je Topolánek premiér, ODS po devíti letech znovu vládne, a to už za nějaký kompromis stojí. Je velmi pravděpodobné, že takové argumenty delegáti sjezdu uznají. Ovšem hůře už se budou smiřovat s představou, že žádné další liberální reformy nepřijdou, že tedy vláda neprosadí vlastně žádné. Skutečně to hrozí, jak dokazuje prostý pohled na kalendář. V první polovině roku 2009 bude Česká republika předsedat Evropské unii a nejpozději na jaře roku 2010 budou nové volby.

Pokud tedy chce vláda něco stihnout, musí to udělat v příštím roce. Prosadit důležitý zákon do konce roku ovšem znamená předložit jeho návrh do vlády nejpozději na jaře, v našem případě na jaře 2008. Druhým krokem liberální reformy mají být zásadní změny zdravotnictví a penzijního systému. V této chvíli není úplně jasné, jak by změny měly vypadat.

Ministři Tomáš Julínek a Petr Nečas ještě nic konkrétního nepředložili, koalice o tom ještě nediskutovala. Pokud mají být reformní zákony představeny vládě někdy v březnu, nebo v dubnu, je to šibeniční termín. Pádnou odpovědí na všechny podobné pochybnosti by bylo vystoupení premiéra, případně proslovy obou zmíněných ministrů, kde by se zřetelně popsal další postup reforem. Bezproblémový kongres, který oznámí další strategii největší vládní strany, by byl pro ODS tím nejlepším scénářem, to je jisté. Nemusí však k němu vůbec dojít, jak svědčí už snaha zkrátit jeho průběh na minimum.

Není tajemstvím, že uvnitř největší vládní strany nejsou úplně dobré vztahy, skeptici by je možná popsali jako skrytý mocenský boj. ODS je tradičně rozdělena na pražské křídlo, které dnes reprezentují zvláště ministři Langer, Nečas a Říman, a na křídlo venkovské, vedené zvláště hejtmany Bémem, Bendlem a Tošenovským. Topolánek se dlouho opíral o své ministry, v létě však přešel na stranu hejtmanů. Takové spojení oceňuje i Václav Klaus. Zdá se mu dost silné, aby zajistilo vítězství v prezidentské volbě.

Spojení Topolánek - Bém - Klaus je pragmatický mocenský triumvirát, který by měl ovládnout sjezd a demonstrovat jednotu úspěšné strany. To se však může povést jen v tom případě, že ministr vnitra Langer a jeho spojenci nechají Topolánka a Béma postupovat, jak chtějí. Ovšem právě Langer s Nečasem a Římanem jsou ideologičtí politici, kteří mohou využít příležitosti a apelovat na to, že je třeba už skutečně začít s liberálními reformami. S nadsázkou řečeno, může to být taková Tlustého vzpoura ve velkém. To se rozhodne už v sobotu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .