Před 75 lety začal romský holocaust. Německo ho čtyřicet let odmítalo uznat

Připomíná to server rozhlasové stanice Deutschlandfunk.

Romské děti, které byly v Osvětimi oběťmi pokusů Dr. Josefa Mengeleho (Foto pořízené v táborovém fotoateliéru)|foto: Státní muzeum Osvětim

Koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi byl dějištěm systematického vyvražďování evropských Židů. Nacistický režim se zde ale snažil zlikvidovat i jiné menšiny.

Právě před 75 lety Himmler nařídil, aby všichni „cikáni a cikánští míšenci“ byli převezeni do Osvětimi. Tento transport měl být proveden během několika týdnů podle již „stanovených právních norem“. Originální text, který byl Himmlerem v prosinci 1942 napsán, se ale později ztratil, dodává stanice Deutsche Welle.

Nezlehčujme extremismus

Německé úřady a politici uctili památku Sintů a Romů koncem minulého týdne. Michael Müller, předseda Spolkové rady, horní komory spolkového parlamentu, prohlásil, že výročí dekretu by mělo sloužit jako připomenutí, „abychom více tlačili proti nedemokratickým tendencím“ v současném Německu“.

Müller zároveň varoval proti ignorování a zlehčování xenofobie. Ačkoliv upozornil na vlnu populismu a nacionalistické rétoriky v Evropě, zdůraznil také, že poučení z minulosti zatím pomohlo demokracii ochránit. „Kde jinde než tady v Německu je toto spojení jasnější?“ zeptal se Müller na zasedání Spolkové rady.

Dávné předsudky

Osvětimský dekret z roku 1942 značí zásadní mezník v plánu nacistů na likvidaci Sintů a Romů v Německu a ve střední Evropě. Tyto skupiny ale čelily diskriminaci v Německu dlouho před nástupem nacismu, a to kvůli předsudkům místních obyvatel, kteří je označovali za pobudy a zloděje.

Během Německé říše a později Výmarské republiky bylo vydáno mnoho zákonů, které cílily na Romy. Existoval také zvláštní oddíl policie, který se soustředil na „vztah k cikánům“. Výmarské úřady rovněž požadovaly, aby se všichni Romové registrovali.

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se situace už jen dále zhoršovala. Romové, kteří pracovali ve státní správě, byli kvůli svému „neárijskému“ původu propuštěni a tato menšina byla zároveň označena jako jedna z těch, jejíž příslušníci mohli být nuceně sterilizováni.

V roce 1935 byly vydány Norimberské zákony, které Romy označovaly za „cizí a podřadnou rasu“, podobně jako Židy a lidi původem z Afriky. Ačkoliv právě na Židy soustředili nacisté většinu své pozornosti, protiromská policie byla v roce 1938 posílena.

Romové měli odlišné zacházení

Vězenkyně tzv. cikánského tábora v Osvětimi. Jeden z akvarelů židovské výtvarnice Diny Gottliebové, které namalovala na příkaz Dr. Josefa Mengeleho|foto: Státní muzeum Osvětim

Spolu s vypuknutím druhé světové války se nacisté rozhodli Romy deportovat na nově získaná území v Polsku. Německé oddíly zároveň systematicky popravovaly Romy na Balkáně a v Sovětském svazu.

Oficiální krok k vyhlazení Romů nicméně přinesl až Himmlerův dekret v roce 1942. Na jeho základě bylo asi 23 tisíc lidí deportováno do Osvětimi.

Na rozdíl od Židů si romští vězni mohli ponechat své civilní oblečení a zůstat se členy rodin. Jinak se ale jejich osud příliš nelišil. Byli vražděni v plynových komorách, nebo umírali kvůli nakažlivým nemocem, vyhladovění, či vyčerpání z nucených prací. Josef Mengele na nich v Osvětimi také prováděl své pokusy, popisuje Deutsche Welle.

Jak uvádí Deutschlandfunk, nacisté se Romy snažili ponižovat i tím, že jim neumožňovali správně nakládat s ostatky mrtvých tak, jak jim jinak ukládají jejich zvyklosti. Místo toho naopak ostatní členy komunity nutili, aby těla házeli na vozy pro dobytek.

Až půl milionu mrtvých

Když se v srpnu 1944 blížila Rudá armáda, rozhodli se v Osvětimi romský tábor rozložit. Asi tři tisíce Romů a Sintů deportovali do jiných táborů na území, která ještě stále Německo kontrolovalo.

Zbylých 2 900 lidí, hlavně žen, dětí a seniorů, bylo zabito v plynových komorách během jediné noci 3. srpna 1944. Smrt celkem 20 tisíc Romů v Osvětimi je ale jen malou částí celkového počtu. Odhadovaná čísla se liší, ale předpokládá se, že nacisté zabili mezi 220 tisíci až půl milionem Romů a Sintů, píše Deutsche Welle.

Po skončení druhé světové války genocidě Romů nikdo nevěnoval příliš velkou pozornost. Úřady v Západním Německu tvrdily, že na rozdíl od Židů nebyli Romové diskriminováni na základě rasy. Německá vláda zločiny uznala jako genocidu až v roce 1982, čtyřicet let od vydání Himmlerova dekretu. Kancléřka Angela Merkelová pak v roce 2012 slavnostně otevřela velký památník romským obětem blízko budovy parlamentu v Berlíně.