Před 100 lety vznikla Výmarská republika. Evropská unie by se měla poučit z jejích chyb, píše Süddeutsche Zeitung

9. únor 2019
Říšský kancléř Adolf Hitler a prezident Paul von Hindenburg (1933)

Zabránilo by nacistům chopit se moci, kdyby Německo přijalo současnou ústavu nikoliv až v roce 1949, ale již o 30 let dříve?

Takovou otázku si klade v německém listu Süddeutsche Zeitung redaktor Heribert Prantl, který je zároveň profesorem práva. Jeho článek vyšel v souvislosti s oslavami stého výročí vzniku někdejší Výmarské republiky, což si Němci připomněli tento týden ve středu.

Dnes každopádně víme, že výmarská ústava sílu na pozdější zastavení nacistů neměla. Nicméně podle Prantla nebyla tak špatná, jak se o ní v minulosti a občas i v současnosti mluví. První německá demokratická konstituce byla pozoruhodně dobrým zákonem, špatná ale byla doba, ve které platila. Výmarský základní zákon byl pokrokový, osvícenský, na svou dobu moderní, stavěl na právu a umožnil volit ženám.

Nenaplněná ústava

Bylo to před sto lety, 6. února 1919, kdy se v durynském městě Výmaru poprvé sešlo Národní shromáždění a započalo práci na sestavení textu ústavy. Prantl zdůrazňuje, že i pro její sebelepší znění by vždy platila slova tehdejšího ministra vnitra Huga Preuße. Ten prohlásil, že i nejlepší ústava by nebyla dobrá, pokud by ji vykonavatelé práva aplikovali diletantsky a špatně.

Paul von Hindenburg – když monarchista vede republiku

Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg - voják tělem i duší a politik proti své vůli

Voják tělem i duší a politik proti své vůli, to byl Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg.

Výmarská konstituce vznikala v době, kdy první německá republika zažívala vysokou inflaci, boje mezi radikální levicí a pravicí, dokonce vojenské puče. Navíc její vznik ztěžovaly podmínky Versaillské mírové smlouvy a skutečnost, že po první světové válce v Německu existovalo množství stran, které se nový stát pokoušely rozvrátit. Za dobu téměř 19 let, než se Hitlerovi podařilo převzít moc, se vláda obměnila čtrnáctkrát.

Pravomoc parlamentu odvolat kancléře, aniž by současně musel zvolit nového, se využívala až přespříliš. Spolu s téměř císařským postavením říšského prezidenta a jeho proklínané nařizovací právo, jež mu umožňovalo vydávat příkazy vládě v době krizí, byly největšími defekty výmarské ústavy. Kvůli tomuto systému vznikl antiparlamentní a autoritářsko-prezidentský režim, jaký si tvůrci nejvyššího zákona zajisté nepřáli.

Omyl nacionalismu

Německo se však po druhé světové válce z chyb poučilo a v současné ústavě zakotvilo princip konstruktivního vyslovení nedůvěry. Německý jurista Michael Kloepfer tento mechanismus trefně vystihl slovy, že tvůrci konstituce z roku 1949 „zdolali budoucnost na základě zkušeností z minulosti“.

Současné politické krize vytvářejí paralely k nástupu fašismu ve třicátých letech

Říšská marka

I v současnosti se daří myšlenkám, které byly živnou půdou fašismu v minulém století. Současná krize politických institucí nabízí šokující paralely s vývojem v třicátých letech dvacátého století, píše ve svém komentáři uveřejněném v deníku Financial Times britský historik Mark Mazower.

Novinář a právník Prantl se domnívá, že v příštích letech možná budeme mluvit o defektech nastavení Evropské unie podobně, jako o chybách základního zákona Výmarské republiky. Za vady současné Unie autor považuje především dominanci Evropské komise a její odtržení od lidí.

Chybou je prý také skutečnost, že Evropský parlament nedisponuje zákonodárnou iniciativou. Unie se v Prantlově pohledu musí stát demokratičtější a více sociální. Tak třeba do europarlamentu by měly kandidovat evropské strany, nikoliv ty národní.

Ale i když má společenství nedostatky a potřebuje reformy, nic se prý nemění na tom, že společná Evropa je tou správnou cestou. Největší chybou je ale nový druh nacionalismu, který pospolitost Unie ohrožuje.

Brusel jako Výmar?

O Výmarské republice se údajně říkalo, že nemá dostatek demokratů. Přitom také současná Evropa by mohla ztratit to, co ušlo první německé republice. A to v případě, že by bylo jen málo Evropanů, kteří by Unii chtěli posunout vpřed. Jedna legenda praví, že skladatel Joseph Haydn zakomponoval do druhé věty své Symfonie č. 94 slavný tympánový úder proto, aby probudil spící publikum.

Wall Street Journal: Rok 2018 nebyl příliš dobrý pro demokracii

Socha svobody je symbolem New Yorku

Pro demokracii nebyl rok 2018 příliš dobrý, mohl být ale i mnohem horší. Myslí si to sloupkař hospodářského deníku Wall Street Journal William Galston. Jak navíc dodává, existují dobré důvody se domnívat, že demokratický systém vlády se letos globálně může dočkat posílení.

Prantl tento úder přirovnává k brexitu. Kolik Evropanů za Unií doopravdy stojí, to se podle něj ukáže během květnových evropských voleb. Pokud zvítězí nacionalisté, je docela dobře možné, že se z Bruselu stane nový Výmar. Mohlo by se stát, že Evropa nevykročí vpřed, ale právě naopak směrem k ukončení historického mírového projektu.

Současná německá ústava, která shodou okolností v květnu oslaví 70. výročí, naštěstí výmarskou zkoušku podstupovat nemusí. Může se ale stát, že základní pravidla Evropské unie v ní budou muset kvůli nacionalistům a radikálům obstát. Zvládnou ji, pokud si Evropané uvědomí vážnost situace a budou smýšlet a jednat proevropsky, myslí si Prantl.

Evropan je totiž ten, kdo touží po společné Evropě. Se vzpomínkou na Výmarskou republiku by si demokraté měli takovou touhu dovolit, apeluje Heribert Prantl v listu Süddeutsche Zeitung.