Přece jen čtyřbarevná duha?

Zelení i KDU-ČSL v této chvíli přistupují na variantu společné vlády s ODS a se sociálními demokraty do konce jara 2008, kdy by se konaly předčasné volby. A trojkoaliční lídři se zřejmě domnívají se zřejmě, že je to vůči sociální demokracii dostatečně vstřícné gesto. Jenomže samozřejmě nemusí stačit. Předsedovi ČSSD Paroubkovi se nebude chtít odsunout své levicové partnery, tedy komunisty, s nimiž potřebuje počítat do budoucna. Pokud přistoupí na čtyřbarevnou vládu, bude si chtít KSČM něčím zavázat. Anebo postačí jen ujištění, že ji tentokrát vynechává ze hry už opravdu naposled? A co když komunisté řeknou dobrou, ale příště už to nebude jen tichá podpora, ale náš přímý vstup do vlády s vámi? A pozor, nedáme vám přitom ten rok a půl nic zadarmo, budeme koalici kritizovat horem dolem. Zůstat stranou může být pro KSČM výhodné a protože čtyřkoalice bude mít sice silnou majoritu, ale programové rozdíly ji ochromí a vláda mnoho nevykoná. Vytěží z toho komunisté něco? Vyškrabají se znovu někam ke dvaceti procentům, o něž letos přišli? Najít na takové otázky odpovědi je úkolem pro věštce.

Před veřejností víceméně lze čtyřstrannou vládu obhájit podobnými výroky, jako je ten dnešní Topolánkův: "Lepší než se permanentně potácet v předvolební kampani." To je sice jistě pravda. A také bude zřejmě pravda, že hlavně Paroubkovou půlletou neústupností klesají sociálním demokratům preference. Ve straně možná sílí touha nějak se přece jen s pravou-středovým blokem dohodnout a ukázat něco státotvornosti. Lze předpokládat, že Topolánek také nyní nepřichází s čímsi vycucaným z prstu, ale že variantu vlády čtyř už s Paroubkem konzultoval. Na druhé straně je tu ale přece ještě pořád možnost třetího pokusu o sestavení vlády, onoho takřka už mýtického pokusu Paroubkova. Že o něj celé měsíce víc než stál, bylo nabíledni. Vzdá se jej najednou?

Ví už jistě, že nenajde nějaké přeběhlíky a tedy nedá dohromady většinu při žádosti o důvěru sněmovny? I když se stále tváří že je pevný v kramflecích, v sociální demokracii to vře minimálně díky tomu, jak přikládá na oheň vysočinská polínka Miloš Zeman. Paroubek by nakonec kývnout Topolánkovi a spol. mohl. Posun termínu voleb je jeho nesporným vítězstvím, že se strana, kterou před rokem a půl přebíral ve zdecimovaném stavu opět ocitne ve vládě, také není žádná prohra. Pokud chce otočit trend padajících preferencí, měl by začít také konečně činit nějaké vstřícné kroky.

I když by si podle všeho prezident Václav Klaus přál, aby vznikla velká koalice a dostalo se tak mimo jiné satisfakce jeho dnes zavrhovanému dítku, tedy opoziční smlouvě, bude mít aspoň něco z toho, co si přál, tedy pozdější termín voleb. O jeho setrvání na Hradě by rozhodovala stávající poslanecká a senátní garnitura a on zřejmě věří, že se nevynoří silný protikandidát do prezidentské volby počátkem roku 2008. Což je ovšem další otázka. Za prvé není jisté, zda svým povolebním postupem neznechutil část ODS a krom toho je tu ještě v závětří již zmíněný Miloš Zeman. Ale to je zatím velmi předčasné. Nyní jde o to, že pokud bude trvat bezvládné hadrkování, veřejnost to natolik otráví, že to může výsledky voleb značně poznamenat. Jak ovšem, to je další velká neznámá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .