Přeborníci v šíření chorob

Rychlost, s jakou se rozšířil z Hongkongu do jiných částí světa, např. do Kanady, byla rovněž výjimečná. Dalším specifickým rysem byla různorodá schopnost pacientů infikovat další lidi. V hongkongské nemocnici nakazil jeden pacient více než 90 lidí včetně ošetřujícího personálu. Jiní pacienti postižení chorobou SARS zřejmě virus nepřenesli na nikoho.

Tým epidemiologů vedený Sebastianem Schreiberem z College of William and Mary ve virginijském Williamsburgu a Jamesem Lloydem-Smithem z University of California v Berkeley se rozhodl prověřit, nakolik je SARS v tomto směru doopravdy výjimečný a prověřili data o epidemiích osmi různých infekčních chorob. Nechyběla mezi nimi ani onemocnění parazitickými červy a pohlavní choroby, u nichž už byla existence "superšířičů" prokázána. U těchto chorob platí pravidlo označované jako "20/80". Podle něj je 20 % všech nemocných zodpovědno za nákazu 80 % všech infikovaných. U chorob jako je chřipka, neštovice, spalničky nebo i SARS však epidemiologové s existencí "superšířičů" nepočítali.

Studie Schreibera a Lloyda-Smithe zveřejněná ve vědeckém časopisu Nature dokazuje, že superšířiče musí brát lékaři v úvahu u mnohem širšího spektra chorob, např. u SARS, malárie nebo spalniček. Na druhé straně například vysoce nebezpečné onemocnění virem ebola šíří všichni nakažení zhruba stejně.

Existence "superšířičů" je na jedné straně nespornou hrozbou. Tito lidé jsou schopni infikovat velký počet lidí a rozdmychávají nákazu. Zároveň však představují i Achillovu patu šíření choroby. Kdyby se je podařilo včas odhalit, očkovat nebo léčit, popřípadě izolovat v karanténě, šíření choroby by výrazně ubralo na tempu a lékaři by je snáze dostali pod kontrolu.

"Jenže to se vždycky snáze řekne, než udělá," připomíná v komentáři pro Nature epidemioložka Alison Galvaniová z Yaleovy university a dodává, že lékaři v mnoha případech přesně nevědí, co dělá z "obyčejného" pacienta "superšířiče". Zkušenosti naznačují, že někdy může zvýšit přenos choroby další onemocnění. Například k šíření spalniček během jedné epidemie v Německu významně přispěl malý pacient stižený navíc zánětem průdušek. Nemocné dítě bylo hospitalizováno a kašlem šířilo nákazu na další pacienty. Někdy stojí v pozadí profese, např. u nemocné učitelky, která denně přichází do kontaktu v velkým počtem dětí. Jindy vděčí člověk za pochybnou schopnost šířit nákazu svým vrozeným dědičným dispozicím. Jeho tělo může vytvářet příhodnější podmínky např. pro množení viru chřipky, který je pak ve vykašlaných kapénkách přítomen ve větší koncentraci. Riziko nákazy pro každého, kdo takové kapénky vdechne, dramaticky roste.