Prázdná křesla ve vládě

Konkrétně se zatím nepodařilo řádně obsadit dvě uvolněná ministerská křesla. Mimo jiné to znamená, že resorty školství a místního rozvoje nemohou pracovat ve standardních podmínkách. A protože v obou jsou ve hře miliardy z evropských fondů, není otálení s jmenováním nových ministrů na místě. Za vládu je zodpovědný premiér, takže kritika by měla směřovat především na jeho hlavu. Pokud by šlo o resorty, na které mají nárok občanští demokraté, byla by na místě.

Problém je v tom, že v rámci koaliční dělby moci by měli šéfa resortu školství dodat zelení a místního rozvoje zase lidovci. Takže Mirek Topolánek může maximálně vyvíjet na koaliční partnery tlak, aby výběr nových členů vlády urychlili, konkrétní jména jim nadiktovat nemůže. Tím spíš, že oba resorty dočasně povedou na návrh premiéra dva stávající ministři. Navíc mezi dvě prázdná ministerská křesla nelze klást automaticky rovnítko. Jedná se totiž o dva rozdílné příběhy.

Dana Kuchtová podlehla tlaku, který byl na ní vyvíjen a který byl formálně zaštiťován problémy s čerpáním peněz z evropských fondů. Podle všeho však šlo spíše o nejrůznější zákulisní mocenské boje, ve kterých se mohli angažovat i politici z řad koaličních partnerů. Výsledkem je fakt, že ministerstvo od začátku října nemá řádné vedení. Odchod Kuchtové se totiž promítl i do dění uvnitř Strany zelených. Část vedení chtěla dát přes prsty šéfovi Martinovi Bursíkovi a postavila ho před hotovou věc. Republiková rada bez konzultací s Bursíkem a také s premiérem vybrala jako kandidáta na uvolněný post Dušana Lužného. Tedy člověka, který byl velmi úzce spjat s Kuchtovou v době jejího působení na ministerstvu. Nebylo tudíž překvapením, že jeho jméno vyvolalo nesouhlasné reakce u koaličních partnerů i premiéra Topolánka. Výsledkem bylo zablokování výměny v čele ministerstva školství. V tomto případě jsme tedy spíše svědky určitého vnitrostranického boje, který podle všeho směřuje k Bursíkovu vítězství a ke jmenování takového ministra, který bude přijatelný jak pro zelené, tak i pro lidovce a občanské demokraty. Navíc nelze úplně vyloučit, že problémy s nalezením nového šéfa resortu školství jsou také určitou nováčkovskou daní, kterou zelení platí za účast ve vládě. Zkušení harcovníci by o jménu ministra dopředu jednali s koaličními partnery i s premiérem a nepostavili by ho před hotovou věc.

Volné křeslo ministra pro místní rozvoj je poněkud jiný příběh. Hned na jeho úvod je dobré zdůraznit, že Jiří Čunek na ministerstvu formálně skončil až toto úterý, kdy prezident republiky oficiálně přijal jeho demisi. Takže tentokrát nejde o měsíční otálení. Navíc lidovci rozehráli se svým předsedou podivnou partii, která má na hledání Čunkova nástupce zásadní vliv. Jiří Čunek sice pod tlakem problémů týkajících se obvinění z korupce a prokazování původu svého majetku opustil Topolánkův kabinet, ale nevzdal se postu předsedy strany. Kolegové z KDU-ČSL ho rovněž nepřinutili rezignovat, takže musí svého šéfa respektovat. Zároveň jen těžko mohou odhadovat vývoj věcí budoucích. Tedy, zda se na Jiřího Čunka nepohrnou další skandály a nebo naopak, zda se mu nepodaří definitivně očistit. Navíc sám Čunek opakovaně prohlašuje, že se cítí nevinný a naznačuje, že by se do vlády po čase mohl vrátit.

Z toho vyplývá, že se některým lidovcům v takovéto atmosféře nechce usednout do uvolněného křesla a že se výběr vhodného adepta odvíjí i od případné perspektivy jejich šéfa. Takže v tomto případě jsme svědky pokračování lidoveckého martýria, na jehož počátku byla sázka na Jiřího Čunka jako na člověka, který přitáhne straně nové voliče a posune ji v preferencích nad desetiprocentní hranici. Zkrátka dvě provizorně obsazená křesla ve vládě příliš nevypovídají o personální nouzi jednotlivých stran, ani o neschopnosti premiéra. Lidí by bylo relativně dost, jen je obtížné skloubit nejrůznější zákulisní zájmy, zvlášť v podmínkách poněkud nesourodé a vnitrostranickými problémy oslabené koalice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .