Pravicová vláda na mělčině

Otázka tedy zní, jaká je česká pravice po první sezóně, kdy se dostala do vedení státu. Využila v čele exekutivy svou příležitost a našla nové perspektivy?

Pravice to má v Evropě obecně dost těžké, protože Evropané si zvykli na sociální stát. Liberální a konzervativní strany se tedy musí socialistickému mainstreamu přizpůsobit, případně čekat na období, kdy se stát dostane do potíží a vyžaduje pevnou ruku reformátora.

ODS, která je u nás jednoznačným pravicovým lídrem, skutečně vsadila na kartu reformátora, který zachrání veřejné finance od dluhů způsobených předchozími levicovými vládami. K ní se přidali lidovci, kteří s řadou navržených reforem souhlasí, byť v mírnější podobě. Jen zdánlivě překvapivě do koalice vstoupili Zelení. V Česku jsou v této chvíli jediným exemplářem liberální strany a v řadě záležitostí ohledně podnikatelského prostředí mohou s občanskými demokraty souhlasit. Pravice v postkomunistických zemích má navíc jednu výhodu oproti pravici na Západě. Východoevropskou levici oslabují dosud čerstvé vzpomínky na komunistické časy. Co když se prostřednictvím levice chtějí znovu chopit moci komunisté a vrátit zemi nazpátek? Tak zní základní obava a občas se vyplní mimo jiné tím, že se socialisté všech odstínů snaží posilovat stát a regulovat život občanů do nejmenších detailů.

Tuto výhodu se podařilo ODS a jejím spojencům vytěžit ještě víc, než svůj reformní image. Dnes se vládě nedaří, přesto je velice rozšířený názor, že lepší nevýkonná Topolánkova vláda, která tolik nepřekáží soukromým a podnikatelským aktivitám, než návrat socialistů.

Horší to je ovšem s daňovými a rozpočtovými reformami. Jednoznačně ukázaly nepřipravenost občanských demokratů, když záchranu rozpočtu svěřili lidovci Miroslavu Kalouskovi. Ten navrhl úspory s pomocí stejných úředníků, jako svého času sociální demokrat Bohuslav Sobotka: prostě se sníží sociální dávky a propustí několik tisíc státních zaměstnanců. Pokud se sníží sazba daní příjmu, pak bude nahrazena zvýšením sazby daně z přidané hodnoty. Nic pravicového na tom není.

I když chtěl poslanec Vlastimil Tlustý prapor pravicové reformy zdvihnout, teď se ukazuje, že jeho návrhy jsou buď neproveditelné, anebo málo významné. Končí u toho, že sazba daně z příjmu se sníží ještě o něco víc, podobně trochu výše vzroste DPH.

Stejně překvapuje, jak málo jsou ministři za ODS liberální. Především Petr Nečas ze sociálního resortu a Tomáš Julínek ze zdravotnictví chtějí posilovat roli státu a dokonce zakládat nové úřady. Je to však postoj celé vlády, který se projevuje zvláště v dopravní koncepci. Investice do dopravy se budou zvyšovat, provádět je bude státní příspěvková organizace.

Téměř by člověk dal za pravdu úsloví, že v Česku nemáme pravici a levici, ale dvě sociálnědemokratické strany.

Ovšem zcela vážně - ODS stojí před otázkou, do jaké míry je nutné posílit moc státu za účelem prosazení reforem? Zatím se zdá, že ODS odpoví spíše po vzoru francouzské pravice, která ráda využívá silnou státní exekutivu. Rakouské liberální reformy pod kancléřem Wolfgangem Schüsselem jsou proti tomu, jak se projevuje ODS, dost daleko napravo. Nadmíru pozoruhodný je návrat protiromských nálad do společnosti po nástupu pravice. Jména jako Čunek, Janáčková, Nepraš ohlašují novou kategorii politiků, kteří chtějí získat popularitu podobným stylem, jako fašisté třicátých let. Označí jasně vymezenou skupinu obyvatel za nepřátele a mobilizuje proti ní své přívržence.

Tak mimořádně pokleslý způsob politiky nepěstuje žádný ze zástupců ODS, ovšem i občanští demokraté nás chtějí bránit, namísto Romů si však berou na mušku zahraničního nepřítele - Rusy, Němce, Brusel. Nejde o to kritizovat či odsuzovat pravici. Jisté však je, že se loď tuzemských konzervativců ocitla na písku a hrozí tedy, že přijdou o svou příležitost vládnout. Na vodu se opět dostanou, pokud správně odpoví na tři zmíněné otázky.

Především je třeba, aby vláda rychle zopakovala "sobotkovskou" reformu rozpočtu a pak hned připravila další kroky, které by skutečně modernizovaly státní finance. Je to lepší, než se hádat, jak má v detailech vypadat záchranná akce.

ODS by pak měla jasně říci, jak velký a silný by měl být stát. Už víme, že předvolební plány na jeho minimalizaci se neuskuteční. Co nás tedy s občanskými demokraty čeká?

Pravice by měla také pojmenovat, co vlastně bude v České republice chránit před cizáky. Snad nejde pouze o pozici národní vlády vůči bruselské exekutivě, ale také o nějaké obecné hodnoty - třeba náboženství, jazyk, kulturní krajinu.

Právě hlubší myšlenky mohou být hlubší vodou, po níž může česká pravice opět slavně vyplout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání