"Přátelé ústavy" se sešli v Madridu

Vedle Francie a Holandska, které odmítly, zbývá tedy pět zemí, které ratifikaci odložily na neurčito: Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Polsko a Česká republika. První cesta německé kancléřky Angely Merkelové však vedla na Pražský hrad, neboť zdejší president je nejhlasitějším odpůrcem textu evropské ústavy. Ostatní země, jež přerušily ratifikační proces, tedy Velká Británie, Švédsko či Dánsko, mlčí. Tím také zdůvodnil vedoucí úderky europarlamentu agitující za obnovení diskuse Jo Leinen, proč soustředil svou kritiku právě na našeho pana presidenta.

Madridská schůzka, pokřtěná "Schůzka přátel ústavní smlouvy", se konala z iniciativy jediných dvou zemí, které smlouvu ratifikovaly v referendu - Španělska a Lucemburska. Jejím cílem bylo nechat zaznít hlas těch, kdo řekli ano, a pomoci německému předsednictví nalézt východisko z krize. V úvodním projevu španělský ministr zahraničí Miguel Angel Moratinos prohlásil, že "až dosud nám nikdo nenavrhl lepší volbu pro budoucnost Evropy, než je ústavní smlouva". Jasně odmítl zvláště hypotézu, že by se z původního textu zachovala jen část týkající se reforem institucí. "Tyto reformy jsou nezbytné, ale v žádném případě dostatečné pro zajištění budoucnosti Unie. Samy o sobě zdaleka netvoří podstatu smlouvy.", řekl.

Deklarace přijatá po madridské schůzce vyzývá ostatní země, aby také předložily své návrhy. Ale upřesňuje, že státy, které smlouvu ratifikovaly, nejsou ochotny se spokojit s jakýmsi minimálním textem. Aby Španělsko s Lucemburskem projevily vůli k dialogu s těmi, kdo dosud text neschválili, oznámily, že na konci února zorganizují druhou schůzku, rozšířenou na všechny státy. Ta ale byla, oficiálně z důvodů kalendáře akcí, odložena na neurčito.

Lucembursko je maličká země. Velikosti některého českého kraje. Lucemburský premiér, křesťanský demokrat Jean-Claude Juncker, je v Evropské unii všeobecně uznávanou osobností, naposledy byl málem zvolen předsedou Evropského parlamentu, jenže tuto funkci předem odmítl, protože slíbil Lucemburčanům, kteří ho milují, že bude nadále jejich premiérem. Václav Klaus je v Unii většinou vnímán jako zábavný samorost, s nímž ale nemá smysl navazovat konstruktivní debatu, a vedoucí funkci v Evropské unii by mu asi nikomu nabídnout nenapadlo. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker jako hrdý představitel malé země ležící mezi Německem a Francií má naprosto jasno v tom, že do budoucnosti je zárukou nejen svobody a nezávislosti, ale i samé existence malých zemí, pouze fungující a vnitřně jednotná Evropská unie. Václav Klaus jako hrdý představitel malé země ležící mezi Německem a Ruskem je přesvědčen o tom, že plíživá integrace v Evropské unii ohrožuje suverenitu malých zemí, a proto je třeba jí bránit. Jean-Claude Juncker je ve své zemi uznáván a je jí široce prospěšný. Václav Klaus je ve své zemi uznáván...

Dávám si vedle sebe jména těch, kdo zastávají stanovisko našeho presidenta. Například dánský europoslanec Jens-Peter Bonde, jeden z předsedů klubu Demokratická nezávislost v Evropském parlamentu, v němž se sloučili krajně pravicoví a nacionalističtí europoslanci. Ten je označovaný stejně jako náš president za "suverénistu" a přijel do Madridu protestovat s několika dalšími členy klubu proti tomu, že schůzka nerespektuje francouzské a holandské NE. Představitele krajně pravicového francouzského Hnutí pro Francii Philippa de Villiers. A představitele levicového Ne, například reprezentanta německé postkomunistické Strany levice Oscara Lafontaina. A říkám si, proč se máme stavět na tuto periferii evropské politiky.

Co je pozitivní: že se u nás konečně začíná hovořit o EU a o zahraniční politice. Bohužel je to u nás asi již klasická cesta, že aby nějaká věc zásadního významu, ale neodehrávající se v naší české kotlince, pronikla do vědomí lidí a vyvolala debatu, musí napřed dojít k nějakému průšvihu. Míním tím dnešní nejasné a zmatečné rozdělení kompetencí pro vyjednávání s Bruselem dva roky před českým předsednictvím. Dnes kdy již fungují převody evropských peněz, se bohu díky zdá, že si význam našeho postavení v Unii uvědomují již i okresní úředníci a běžní občané. Veřejná debata o Evropské unii se u nás prakticky dosud nekonala. Nyní se zdá, že se konečně rozjede. Obávám se, že se máme na co těšit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .