Pozvolný pád Edmunda Stoibera

I když z úzce bavorského pohledu tak docela ne. Za 14 let jeho vlády se Bavorsko stalo nejúspěšnější spolkovou zemí. Výnosy z privatizace jeho vláda směrovala na podporu průmyslu high-tech technologií a na výzkum. Bavorsko se tak proměnilo ve vzorovou zemi, hospodářsky nejdynamičtější a s relativně nejmenší mírou nezaměstnanosti. Pokud se přece jen vyskytl nějaký problém, byli to ministři jeho vlády, kteří o něm poskytli informace. Stoiber si vyhradil informovat jen o úspěších.

Ale ani v Bavorsku netrvají tučná léta nekonečně. Stoiber reaguje okamžitě. Nasazuje Bavorsku úsporný program. Rozpočet pro rok 2006 požadoval udržet vyrovnaný. Cenu za jeho vyrovnanost platí učitelé a úředníci. Seškrtanými příplatky a delší dobou práce. O dotace z rozpočtu jsou výrazně kráceny i neziskové organizace, bavorská města a obce. Nespokojenost se Stoiberovou vládou začíná tak nabývat plošných rozměrů.

Jestliže ve volbách v roce 2003 CSU obsadila dvě třetiny poslaneckých mandátů v zemském sněmu, nyní hrozí, alespoň podle průzkumů veřejného mínění, že jich v následujících volbách nezíská ani polovinu. Po desetiletích svrchované vlády křesťanských sociálů by Bavorsko poprvé mohlo zažít vládu koaliční.

Nejsou to ale jen bavorské problémy, které oslabují Stoiberovo postavení na politické scéně. Významnou roli tu sehrávají jeho trvalé neúspěchy na spolkové úrovni. Muž promarněných šancí, tak by se zde dal charakterizovat.

V roce 2002 se prosadí jako kandidát CDU/CSU na post spolkového kancléře. Poprvé v historii těchto dvou stran se stává kandidátem předseda menší křesťanské strany. Angela Merkelová, přestože už tehdy byla předsedkyní CDU, představovala pro mnohé její stranické kolegy stále ještě omyl, který je třeba napravit, Kohlovo děvče, které se na vrchol strany dostalo jen díky kancléři sjednotiteli, a ne vlastními schopnostmi a umem. Stoiber, úspěšný bavorský politický matador tak dostává přednost. A prohrává volby se slábnoucím Gerhardem Schröderem díky vlastní politické nevýraznosti. O tři roky později mu Kohlovo děvče nejen ukáže, jak se vyhrávají volby, ale i jak se dává dohromady akceschopná vláda vzdor povolebnímu patu.

Pro stranické kolegy v CSU následné Stoiberovo chování je naprosto nepochopitelné. Počítají s tím, že odejde do Berlína. Horst Seehofer, místopředseda strany se tehdy viděl už v roli zemského ministerského předsedy. Stoiber na Merkelové požaduje super ministerstvo hospodářství a když je má na dosah, vše si rozmyslí a vrací se bez srozumitelného vysvětlení zpět do Mnichova. Odtud podrobuje soustavné kritice koaliční vládu. Vyčítá jí slabý reformní tah. Když se nakonec vláda na podzim loňského roku se dohodne na zásadních změnách ve zdravotnictví, je první ze zemských ministerských předsedů, který reformu zdravotnictví napadne. Pro přílišnou tvrdost.

Kdyby jej před lety radní Gabriele Pauli z frankenského Fürthu vyzvala, aby odešel do politického důchodu, celé Bavorsko by si ukazovalo na čelo. Když ale tak učinila loni na podzim, setkala se napříč Bavorskem s vlnou porozumění. O to tragičtější byl pokus Stoibera prostřednictvím svého poradce na paní Pauli vyštrachat něco z jejího soukromí. Nejen nic nevyštrachali, ale uřízli si řádnou ostudu.

Fakt, že chce Stoiber kandidovat na čele CSU i v dalších zemských volbách, vyvolal v řadách strany tiché zděšení. Šéf zemských poslanců Herrmann Stoiberův úmysl zpochybnil: "...snad jsou i jiné formace, které by mohly nastoupit do voleb v roce 2008," řekl. Horst Seehofer, největší Stoiberův konkurent podrobil Herrmanna kritice a obvinil ho ze spoluodpovědnosti za klesající preference strany. Ač by se rád viděl na Stoiberově místě, ví, že přímý útok kýžený výsledek nepřinese. Chce-li Stoiberův odchod uspíšit, musí mu dnes naopak vyslovovat podporu.

Strana sice ví, že Stoiber pro ni představuje zátěž, ještě nejméně rok si to nebude chtít ale přiznat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .