Pozorovat zrození planety se stává realitou

Observatoř je tvořena soustavou teleskopů provozovaných Evropskou jižní observatoří. Je umístěna 2635 metrů nad mořem na vrcholu hory Paranal v Chile. Nové zařízení má název AMBER a kombinuje infračervené záření ze dvou, případně tří teleskopů o průměru 8,2 m. Výsledná citlivost je na úrovni teleskopu, který by měl průměr kolem 90 m. Analýzou interferenčních obrazců tvořených světlem ze všech teleskopů mohou astronomové studovat na noční obloze detaily v rámci pouhé půlmiliontiny úhlového stupně.

Francouzi nedávno použili světla ze dvou teleskopů ke studiu právě zrozené hvězdy MCW 297, vzdálené 800 světelných let od Země. Z předcházejících pozorování vyplývalo, že tak mladé hvězdy jsou často obklopeny prachovými prstenci nebo že jsou obtékány mocnými proudy plynu. Schopnost zařízení AMBER monitorovat světlo různých vlnových délek současně umožnila studovat vzájemné působení prstenců a proudícího plynu. Ukázalo se, že vzdálenost prstence od hvězdy MSW 297 se zhruba rovná vzdálenosti mezi oběžnými drahami Merkuru a Pluta. Větrné víry v polární oblasti hvězdy mají rychlost 600 km za sekundu, zatímco jejich rychlost v blízkosti prstence klesá přibližně na 70 km za sekundu.

Tým německých astronomů použil světlo ze tří teleskopů a získal dosud nejbližší pohled na prachový prstenec kolem jasné superobří hvězdy vzdálené 8000 světelných let. Tato hvězda je u konce svého života, prstenec je zploštělá koule a jeho šířka je rovna velikosti naší sluneční soustavy podél nejdelší osy.

Získané výsledky naplňují astronomy optimismem. Předpokládají, že již brzy budou schopni měřit teplotu a určovat shluky hmoty v protoplanetárních prstencích kolem mladých hvězd, kde by mohly vzniknout příští planety. Zařízení AMBER by též mohlo umožnit pozorovat plynové obry, obíhající kolem svých mateřských hvězd mnohem blíže než náš Jupiter kolem Slunce. Co všechno astronomové na obloze nakonec uvidí, to by dnes možná dokázal popsat novodobý Jules Verne.