Požehnaný realismus Sigmara Gabriela

Skončí tak i dnešní poplašené hýkání mnohých sociální demokratů, vyvolané drtivou porážkou v zářijových parlamentních volbách. Tím třetím je Frank Walter Steimeier, neúspěšný kandidát na kancléře, dnes předseda frakce ve Spolkovém sněmu.

Zatímco Andrea Nahles a Frank Walter Steimeier jsou vcelku známé postavy, působící už léta v berlínském domě Willi Brandta, a obecně se o nich ví, že představují politicky antipody toho, co má, či nemá být sociálně demokratická politika, Sigmar Gabriel, ač čtyři roky působil ve vládě velké koalice, je na spolkové politické scéně vcelku neznámou postavou.

Přesto jde o dobrou volbu relativně mladého politika, který už několikrát za svoji kariéru předvedl, že ve svých postojích dokáže být neohrožený, dobře je vyargumentovat a důrazem na politický realismus své okolí o nich i přesvědčit. Někdejší sasko-anhaltský ministerský předseda si jako ministr životního prostředí vysloužil uznání na mezinárodní scéně, když na konferenci o klimatu na Bali v roce 2007 se tvrdě vymezil vůči americké vládě a dosáhl toho, že jednání pokročilo žádoucím směrem. Představitel německých podnikatelských kruhů v Pekingu se o něm vyjádřil s uznáním, když Gabriel navštívil Čínu. "Má vystupování na úrovni spolkového kancléře," řekl o něm.

Přestože na domácí scéně nezaujal nesmiřitelný postoj vůči novým uhelným elektrárnám, dokonce kritizoval příliš tvrdá emisní kriteria, notoricky žehrající ekologická sdružení se o něm přesto unisono vyjadřovala uznale jako o člověku, který se v roli ministra životního prostředí rychle a dobře zapracoval.

Realismus Sigmara Gabriela představuje naději, že se na nově tvořené špičce strany podaří sladit levicový radikalismus Andrey Nahles a její příchylnost k možné spolupráci i na spolkové úrovni s postkomunistickou Levicí Oskara Lafontaine se sociálně demokratickou umírněností Franka Waltera Steimeiera, který naopak trvá na tom, má-li sociálně demokracie odvrátit reálnou hrozbu jejího konce jako všelidové strany, musí v sobě umět vstřebat, ale i přesvědčivě voličům prodat nejen žádoucí levicovost, ale i potřebu reforem.

V článku pro deník Die WELT napsal, že sociální demokracie ve volbách ztratila na třech frontách. Jednak zhruba dva milióny jejích voličů jednoduše nešly volit, protože jim strana nenabídla jasné odpovědi, jak píše Steimeier, "na palčivé otázky sociální spravedlnosti a udržení míru ve světě". Zhruba milión jich přešlo k postkomunistické Levici a bezmála půldruhý milión jich dalo hlas buď křesťanským demokratům anebo liberálům. Chce-li sociální demokracie dosáhnout toho, aby všichni zmínění se vrátili z vandru domů, nebude stačit recept Andrey Nahles, který jí ochotně a poněkud škodolibě podsouvá Gregor Gysi z Levice, opět se "zesociálnědemokratizovat". Jinými slovy, vzdát se jakkoli úsilí reformovat sociální stát, jehož reformy jsou objektivně nezbytné, má-li být trvale udržitelný, a ne zdrojem prohlubujícího se zadlužení veřejných financí, a naopak se uchýlila k levné populistické rétorice často nereálných a nesplnitelných sociálních slibů, jichž je program Levice doslova přecpaný. Je to v zásadě dobrý trik od Gregory Gysiho, když vraští ustaraně tvář a teatrálně se trápí nad nedostatečnou levicovostí německé sociální demokracie. V populismu sociálních slibů totiž nikdy v konkurenci s Levicí nenabude vrch. Naopak její postavení na politické scéně, když nezeslábne, tak zůstane pro rozměry všelidové strany na neudržitelné úrovni z nedávných voleb. A to Gysiho Levice nepochybně sleduje. Pak totiž bude sociální demokracie ochotnější ji vtáhnou do spolupráce na spolkové úrovni. Nic jiného jí totiž za takových podmínek, pokud kdykoli v budoucnu bude chtít sestavit vládu, nebude zbývat.

Proto přicházejí právě včas slova Franka Waltera Steinmeiera - "Jsme první adresou pro sociální spravedlnost. Spojujeme totiž sociální s tím, co je hospodářsky rozumné, lépe než jakákoli jiná politická síla... a musíme se stál silou, která zabrání štěpení ve společnosti na odevzdané a závislé, na vzteklé protestní voliče a cynické egoisty, sledující jen osobní prospěch. "

Schopnost realisticky uvažovat a konat případného nového předsedy strany Sigmara Gabriela, který měl nadto k reformistickému křídlu strany vždy blíž, může udržet reformní étos strany a současně přítomnému levicovému radikalismu dodat realistické rozměry, tedy i důvěryhodnost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .