Potřebuje Česká republika armádu?

Proto se změnily finanční zdroje, které Česká republika v současném bezpečnostním prostředí bude na výstavbu a nasazení ozbrojených sil vynakládat." - konec citátu.

Ne, to není vyjádření ministryně obrany Vlasty Parkanové z minulého týdne. Jsou to slova bývalého ministra obrany Miroslava Kostelky. Před čtyřmi lety jimi doprovázel seškrtanou reformu ozbrojených sil. Kvůli tehdejším škrtům rezignoval, pak nerezignoval a nakonec přeci jen rezignoval Kostelkův předchůdce Jaroslav Tvrdík.

Že šlo o škrty opravdu masivní, ukáže jednoduché srovnání: podle původního Tvrdíkova rámce měla letos armáda hospodřit skoro se 76 miliardami korun, Kostelka už pro letošek počítal s rozpočtem o něco větším než 61 miliard a nakonec to mimochodem není ani 54 miliard korun. Z vládního škrtání v roce 2002 si Miroslav Kostelka vyvodil, že reforma ozbrojených sil potřebuje dvě věci: Armáda musí znát reálný střednědobý výhled rozvoje ozbrojených sil a musí získat jasnou a dlouhodobě garantovanou finanční stabilitu.

Že tohle přání nevydrželo zrovna dlouho, ukazují události posledních dnů. Vláda opět škrtá peníze pro ministerstvo obrany a reforma ozbrojených sil se - pokolikáté vlastně? - opět přepisuje. V tomto kontextu je jasnější, proč téměř nemá smysl hlouběji se zamýšlet nad reformou české armády. Slovo reforma má v sobě něco trvalého, nebo alespoň dlouhodobého - a o tom se resortu obrany může jen zdát.

Připusťme ale, že úřad Vlasty Parkanové nemá zrovna nejlepší výchozí situaci. Zpráva o zajištění obrany České republiky ze začátku loňského roku například konstatuje - a další podobné materiály se s ní shodují -, že ohrožení naší země i našich spojenců v Severoatlantické alianci i v Evropské unii masivním vojenským konfliktem je ve střednědobém horizontu i nadále nepravděpodobné. Případnou hrozbu bude navíc podle citované zprávy možné odhalit s dostatečným předstihem, který umožní přijmout účinná opatření.

Když už tedy vojenský konflikt nehrozí, upínají se vojáci k alternativní hrozbě: mezinárodnímu terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Jenomže to je zrovna hrozba, proti které konvenční ozbrojené síly moc platné nejsou. Dnes a denně to ukazují neúspěchy s přehledem nejbohatší, nejvyzbrojenější a nejvycvičenější armády světa - vojáci Spojených států v konfliktu s iráckými ozbrojenci fatálně selhávají.

České armádě tak zůstávají už jen dvě oblasti, kterými ještě může argumentovat za lepší rozpočet. Za prvé je to pomoc při živelních a jiných katastrofách přímo v Česku. I ministryně obrany si ale zřejmě myslí, že je taková pomoc hodně drahá - jinak by těžko navrhovala, aby z nynějších šesti vojenských záchranných praporů zůstaly do budoucna jen dva: jeden má být zrušen úplně, tři se změní pravděpodobně na běžné bojové jednotky.

Posledním, na první pohled těžko zpochybnitelným argumentem pro českou armádu, je účast v zahraničních misích. Projevujeme se tak jako spolehlivý spojenec, přispíváme ke stabilizaci krizových oblastí ve světě. A jak velký ten příspěvek je? Podle webových stránek ministerstva obrany je dnes v Kosovu 440 vojáků, v Iráku 100, v Afghánistánu ve třech různých misích 225 - dohromady necelých osm stovek. Zda je to při 26 tisících profesionálních vojáků hodně, nebo málo, těžko říct.

Armáda zkrátka řeší rébus, který v současnosti řešení nemá. Když budete sami uvažovat o zajištění vlastního bezpečí, zvolíte pravděpodobně následující postup: zamyslíte se nad tím, jaká všechna nebezpečí vám teoreticky hrozí. Každému takovému nebezpečí přiřadíte dva údaje - jeden popíše, co se může stát, a druhý, jak je to pravděpodobné. Dále zkusíte spočítat, kolik by vás obrana před těmi největšími riziky stála - a porovnáte to s možnostmi své peněženky. Jenomže armáda v současné době žádné jasné nebezpečí k dispozici nemá, alespoň ne takové, proti jakému byla kdykoli v minulosti budována. Jakékoli další propočty či škrtání v armádním rozpočtu jsou tak jen hraním s čísly.

Jako vojenský laik dokážu identifikovat jen jeden nezpochybnitelný zdroj úspor - výdaje na komunikaci s veřejností. Pokud armáda nedokáže jednoznačně přesvědčit o své nepostradatelnosti, je těch devadesát miliónů ročně evidentně vyhozeno oknem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .