Potravinová soběstačnost je passé, vláda nás vrací do socialismu, tvrdí Štefl z Asociace soukromého zemědělství ČR

16. srpen 2018
Sklizeň pšenice (ilustrační foto)

Vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) ve svém programovém prohlášení slibuje posílit potravinovou soběstačnost. Je to správná cesta?

Podle bývalého ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) bychom měli o soběstačnost usilovat v komoditách, které umíme vyrábět. „Znamenalo by to zhruba 40 tisíc pracovních míst na venkově a 7 miliard korun příjmů do státního rozpočtu. Rozkvět automobilového průmyslu nemusí trvat věčně a tato místa jsou stabilnější,“ připomíná závěry loňské analýzy.

České zemědělství je dnes podle Jurečky soběstačné v produkci obilovin, olejnin nebo cukrové řepy, ale ne už v ovoci, zelenině nebo chovu drůbeže. „Krajina by tím byla pestřejší, nebyly by například tak rozsáhlé výměry řepky,“ uvádí.

Proč máme dovážet borůvky, rajčata, papriky nebo okurky? To není nic proti volnému obchodu, je to o zdravém využití potenciálu naší vlasti.
Marian Jurečka

„Kromě kvality, bezpečnosti a ceny by zákazník měl přemýšlet i nad tím, že svým nákupem výrazně ovlivňuje podobu české krajiny. Když si koupí hovězí maso z Jižní Ameriky, tak podpořil podnikatele a kulturní krajinu v jiném státě a nedal šanci tomu českému zemědělci,“ upozorňuje Jurečka.

Důležitá je prý podpora lokální ekonomiky, která vede k rozumné potravinové soběstačnosti. „To není nějaké socialistické plánování, nebavíme se o žádných pětiletkách. Ale z hlediska bezpečnosti, ekologie a pracovních míst to dává logiku,“ tvrdí exministr.

Návrat k socialismu

„Žádný stát na světě už neřeší potravinovou soběstačnost, snad jen Severní Korea a v Evropě Slovensko, kde je předsedou agrární komory bývalý zaměstnanec Agrofertu,“ reaguje Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství ČR.

Speciál: Naše zemědělství se bez peněz z řepky obejde, konstatuje agrární analytik

mák, řepka olejka

Řepka olejka. Plodina, která je v posledních týdnech „velebena i zatracována“, a to v nejrůznějších souvislostech. Je jí u nás opravdu „až příliš“? Proč? Obešlo by se bez ní naše zemědělství?

Pro stát jsou ale podle Štefla klíčoví malí a střední podnikatelé, a to i v zemědělství. „90 procent světové zemědělské produkce zajišťují rodinné farmy od několika hektarů po několik tisíc. Určitě ne ty velké podniky,“ tvrdí.

„Vládnoucí garnitura dnes říká, že musíme mít velké celky, hodně toho vyrobit a nejlépe to ještě prodat do ciziny a pak se budeme mít dobře. Ale tak jednoduché to není. My se budeme mít dobře, pokud si zachováme hezkou krajinu, kde budou žít lidé. I na venkově,“ doplňuje.

Vstoupili jsme do Evropské unie s tím, že budeme ctít volný trh. A ten neumožňuje, aby se dotovaly nebo významně podporovaly nějaké komodity, které si určí stát.
Jan Štefl

Zemědělci podle něj sami nejlépe vědí, co je na trhu žádané. „Když někdo říká, že teď budeme vybírat nějaké komodity, tak tím zmenšujeme manévrovací prostor podnikatelů. Za socialismu jsme to dotáhli – a dnešní vláda to snad chce tak opět dělat, za pana ministra Jurečky se na tuto cestu nastoupilo – tehdy se říkalo: ‚Vyrábějme to či ono a budeme toho mít dost.‘ Všichni víme, že toho v obchodech dost nebylo,“ připomíná Štefl.

Spustit audio

Související