Potíž s předsedou

Předseda nejspíše řekne, že žádné vysvětlení nemá, že je nevinen a nechápe, proč se proti němu spikla policie a média. Vedení strany asi předsedu podpoří, ale bez nadšení a s rozpaky. Popularita u veřejnosti, kvůli které lidovci Jiřího Čunka přednedávnem zvolili předsedou, se totiž rychle rozplývá, a z politické hvězdy se Čunek stává politickým problémem. Premiér Topolánek sice jako polehčující okolnost nabízí jeho mediální neobratnost, jenomže právě mediální obratnost to byla, která regionálního politika vynesla do čela strany a posléze do vlády.

Jiří Čunek se stal mužem, o kterém se mluví, svým rázným postupem proti neplatičům nájemného, kteří vesměs patřili k neoblíbené minoritě. Spatřovat v takto nabyté popularitě kvalifikaci pro řízení strany a státu bylo odvážné, a dnes se zdá, že i zbrklé. Nejde jenom o to, zda Jiřímu Čunkovi policie prokáže, či neprokáže korupci. Na důvěryhodnosti mu nepřidává, že nebyl schopen osobně vyřešit banální mezilidský spor s bývalou sekretářkou. Teď ten spor řeší policie, právníci, politici, média a veřejnost, přičemž se zjevně nejedná o nějakou politickou prioritu. Spíše o trapnou mrzutost, která už otravuje.