Postamerický svět nikoho nepotěší

Poprvé za dobu konání těchto srazů ekonomické a politické smetánky hrála Amerika v podstatě marginální roli. Jeden z organizátorů se Zakariovi přiznal: "Projev vyššího amerického reprezentanta byl vždy ústřední událostí Davoského fóra. Účastníci hádali, kdo to tentokrát bude: Collin Powell, Dick Cheney, Condolleeza Riceová. Letos nepřijel nikdo. Očekávali jsme velké výtky. Ale nikdo si na nic nestěžoval. Zdá se, že si toho nikdo ani nevšiml."

Jedním z důvodů může být únava z George Bushe. Evropané jsou zvyklí ze všeho na světě vinit amerického prezidenta. Nyní mohou mít pocit, že vývoj jejich postoj ospravedlnil - ať už se jedná o válku v Iráku, globální oteplování nebo unilateralismus. Navíc Bush je nyní "ochromená kachna". Jeho slabost se projevila i v nedávném projevu O stavu unie. Možné je ovšem, že se v Davosu vyjevil globálnější jev nebo světová tendence. Nikoli náhodou tématem letošního setkání bylo "Utváření globální agendy: posun v poměru sil". Tento posun poměru sil viděli účastníci především ve vzestupu Asie, a tudíž i v ústupu Ameriky a Evropy z ekonomické a politické moci. Není pochyb o tom, že dnešní doba není pro Ameriku příliš příznivá: všechno pracuje proti ní a jitří protiamerické vášně. Fareed Zakaria nabízí v této situaci jiný pohled, který je více než oprávněný - je to pohled na svět bez Spojených států, na svět svobodný od americké nadvlády, ale také od amerického vedení, zato plný problémů a pnutí, které se neustále vyostřují, až jednou vybouchnou.

Je třeba umět číst postoje nových vycházejících mocností. Kupříkladu Čína již za tři roky bude největším znečišťovatelem ovzduší kysličníkem uhličitým. Jaký je její postoj ke globálním ekologickým tématům? "Míč není na čínské straně hřiště," prohlásil v Davosu Zhu Ming, viceprezident Čínské národní banky. Hlavní plánovač Indie Montek Singh Alluwalliah formuloval pozici své země takto: "Každý stát má právo na stejnou úroveň znečišťování v přepočtu na obyvatele." V teorii to může vypadat logicky, ale v reálném světě, než dvě a půl miliardy lidí, což je obyvatelstvo Číny a Indie dohromady, dosáhnou průměrné západní úrovně znečištění, přijde celosvětová potopa. Stejně nesmyslné by bylo žádat od západní civilizace, aby se ve svém vývoji vrátila někam dozadu tak, aby se v půli cesty mohla setkat s asijskými spotřebními nároky.

Německá kancléřka Angela Merkelová apelovala na všechny strany, aby v novém kolečku jednání o světovém obchodě projevily dostatečnou flexibilitu. Spojené státy projevily značnou flexibilitu a pozměnily své výchozí pozice v mnoha otázkách, včetně tak choulostivých jako zemědělské dotace. Na druhé straně Francie, tento výřečný kritik amerického unilateralismu, nehnula ani prstem, aby snížila dotace svým farmářům. Evropská unie jako celek zůstala v této otázce rozdělena a ochromena. Brazílie, Čína a Indie sice mluví o potřebě pružnosti v obecné rovině, ale v konkrétních jednáních nepřichází s žádnými návrhy. V každém jednotlivém problému míč, jak se ukazuje, není na jejich hřišti, je na hřišti všech, což znamená, že není na hřišti nikoho.

Tento chaotický stav nemůže trvat donekonečna. Globální systém - ekonomický, politický, sociální - nemá schopnost sebeorganizace a samočinné regulace. Globální ekonomický růst může být fantastickou vymožeností, ale má také vedlejší účinky v podobě pnutí a konfliktů, které musí být regulovány. A to není možné bez nějakého lídra.

Dnešní svět značně připomíná 20. léta minulého století, kdy globalizující se hospodářství jen kvetlo a technologické vynálezy radikálně proměňovaly život. Stačí si vzpomenout na technické zázraky oné doby: elektřinu, rozhlas, kinematografii anebo automobilismus. Avšak v situaci, kdy Velká Británie byla na úpadku a Spojené státy ovládl izolacionismus, byl to svět bez politického směru a vedení. Není divu, že se postupně propadl do protekcionismu, nacionalismu, xenofobie a válek.

Fareed Zakaria připomíná provokativní esej britského historika Nialla Fergusona otištěnou před třemi lety v časopise Foreign Policy. Ferguson tehdy měl za to, že konec americké hegemonie nemusí nutně znamenat řádný přechod k multipolárnímu uspořádání, ale spíše vznik velice roztříštěného a chaotického světa, kde nikdo nebude vykonávat povinnosti světového lídra. Vymyslel pro tento stav speciální název "apolarita". "Apolarita bude znamenat úpadek do anarchické nové doby temna," napsal Ferguson. Doby zanikajících a rozpadajících se říší, náboženského fanatismu, plundrování a drancování ve vzdálenějších koutech světa, ekonomické stagnace a stažení civilizace do několika málo opevněných enkláv. Možná, že je to trochu přehnané, míní Fareed Zakaria, ale ti, kteří se už nemohou dočkat vymizení americké dominace, by měli jasně říct, jestli je to ten svět, který toužebně přivolávají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .