Poslanecká rebelie

30. září 2003

Dvě nejsilnější strany v poslanecké sněmovně řeší stejný problém, totiž jak přimět svého člena ke stranické disciplíně. Zatímco ČSSD chodí kolem poslance Josefa Hojdara po špičkách i poté, co vystoupil z poslaneckého klubu a jako jediný koaliční poslanec nehlasoval proti návrhu opozice na odvolání vlády, ODS se zřejmě kloní k názoru, že neposlušný člen nemá co dělat ve straně, v poslaneckém klubu a je ho třeba ze sněmovny vystrnadit a nahradit někým poslušným.

Petr Kott se brání obvinění, že o reformních zákonech nehlasoval kvůli opilosti, a přichází s vysvětlením, které mu u lídrů ODS ještě přitíží. Říká, že reformu nechtěl shodit, neboť je z větší části dobrá a pravicová a protože nechtěl hlasovat proti ODS, nehlasoval vůbec. To je podle něj způsob, jak by se měl zachovat každý seriózní poslanec. Rozhodne-li se Petr Kott ve sněmovně setrvat, například proto, aby neztratil tvář a ukázal, že je mandátu hoden, ODS s tím nic nesvede, čím drsnějšímu tlaku ho vystaví, tím méně může počítat s jeho hlasem.

To ovšem na příbězích poslanců, kteří se vymknou stranické kontrole, není pro partaje to nejhorší. Vnitrostranická rebelie je především spolehlivým magnetem pro média. Stejně jako poslanec Hojdar mediálně zkomplikoval koalici obhajobu reformy veřejných financí, poslanec Kott oslabil její kritiku. Navíc se teď mnoho novinářů bude spíše věnovat vnitrostranické rozepři, než tomu, co ODS soudí o práci kabinetu. Zkušenost z minulosti pak říká, že vnitřní rozepře zpravidla neprospívají volebním preferencím, jakkoli se černé ovce politických stran zřídka těší jednoznačným sympatiím veřejnosti. Nechce se věřit, že by toto všechno politici nevěděli. Ví se o nich, že sledují televizi, poslouchají rádio a monitorují tisk.

autor: iho
Spustit audio