Poslanec Kořenek: Stát by měl říct, zda je jeho prioritou inkluze, nebo naopak individuální vzdělávání

Školský výbor sněmovny nyní ale vrací domácí výuku do hry. Odborníci v ní žádná rizika nevidí, a doporučují ji jako dobrou alternativu k hlavnímu vzdělávacímu proudu.

„Není to o tom, že by individuální vzdělávání neexistovalo,“ uvedl v pořadu Pro a proti poslanec a člen školského výboru Petr Kořenek (ČSSD).

Běžné je dnes na prvním stupni základní školy. „Druhý stupeň je v tuto chvíli diskutabilní, protože nemáme nastaveny mechanismy pro jeho kontrolu a zvládnutí.“

Zákon říká, že jsou-li dány závažné důvody, k domácí výuce lze přistoupit, vysvětlil poslanec. „To se ale posuzuje případ od případu, a nikde neexistuje definice závažného důvodu."

Bezpečnostní aspekt je podle Kořenka důležitý. „Nikde není řečeno, že společnost je ideální, a že by nemohlo dojít ke zneužití individuálního vzdělávání k jiným cílům, a myslím, že pan ministr je naznačil.“

„Mluvíme o tom, že chceme individuální vzdělávání otevřít plošně, čili částečně ztratit kontrolu,“ připomněl poslanec.

Kořenek: „Je nezbytné nastavit komplexní novelou školského zákona podmínky pro individuální vzdělávání tak, aby nepředstavovala žádné riziko bezpečnostní, ani pro samotné žáky. Mám v paměti kuřimskou kauzu, kdy ani státní školství, ani jiný systém nepomohl ohlídat tyto děti… Na jedné straně bereme obrovské finanční prostředky z Evropské unie na integraci a inkluzi, a na druhé straně plošně zavádíme prvek, který ze školství vyčleňuje určitou skupinu žáků. Této politice sám nerozumím, a stát by měl říct, co je jeho prioritou.“

Kristýna Klusoňová, matka, která doma učí tři ze svých čtyř dětí, zpochybňuje rizika, která jsou často s individuální výukou spojována.

Klusoňová: „Zbořme jeden mýtus, který se neustále omílá dokola, a to že děti na domácím vzdělávání jsou vyčleňovány z kolektivu. Ano, možná děti nesedí v kolektivu třiceti svých vrstevníků, se kterými mají společné domácí úkoly, společné učitele i společné problémy, ale ty děti navštěvují společné workshopy, lektorské programy, kroužky a oddíly. Děti nevyrůstají v izolaci.“

Podle ní kontrola doma vzdělávaných žáků existuje. „Naše děti pravidelně docházejí do školy a jsou v kontaktu se svými pedagogy.“

Důvody pro rozhodnutí vyučovat své děti doma nalezla Klusoňová v zahraničí. „S manželem jsme se inspirovali v jiných zemích, hlavně ve Spojených státech a Anglii, kdy jsme viděli úžasné výsledky dětí z domácího vzdělávání.“

Svou roli hrály i jazykové podmínky. „Naše děti vyrůstají v dvojjazyčné rodině, a možnost rozvíjet angličtinu dál nám žádná škola bohužel v té době nenabízela, takže pro nás byla domácí výuka jednoznačně velmi výhodná.“

Bezpečnostní rizika nijak nesouvisí s typem vzdělávání, a jejich zmiňování v diskuzi o individuálním vzdělávání zavání populismem, míní matka čtyř dětí. „Nesetkala jsem se za devět let s žádnou rodinou takového druhu.“

„Argument bezpečnostní hrozby mi přijde jako laciný: je to citlivé a aktuální téma, ale žádný reálný podklad nemá. Věřím, že extremismus nebo zneužití může nastat za jakékoli situace, a to i v běžném školství,“ vyjádřila své pochybnosti Kristýna Klusoňová.