Poslanci a děti

Předmětem zákonů jsou výjimky, kdy v prvém případě jde o to, podat pomocnou ruku ženě, která je v tíživé životní situaci, aby nepřemýšlela, jak se dítěte zbavit, a například ho neodložila do popelnice, a v druhém případě, jak pomoci dítěti, aby se co nejrychleji dostalo z ústavu do rodiny, která by nahradila matku, která ho nechce.

Řeč je o výjimečných případech, u kterých se jedná o minimalizaci škody a o řešení nejméně špatné. Tyto zákony neovlivní statistiky porodnosti ani demografický vývoj, ale pravděpodobně zachrání desítkám dětí život, desítkám matek zdraví a stovkám dětí dají šanci těšit se rodičovské péči. Je v pořádku, že o zákonech proběhla diskuse a že poslanci brali v úvahu nebezpečí, že by se pod rouškou utajených porodů mohlo kšeftovat s dětmi, anebo že by mohla být dotčena ochrana žen v šestinedělí. Zákony mají obsahovat pojistku proti zneužití. Nakonec ovšem někdy nezbývá než rozhodnout, co je důležitější a co je lepší.

Z obavy, že zákony nebudou ideální, mohli zákonodárci pro jistotu nepřijmout nic. Poslance ctí, že se v zájmu těch nemnoha zoufalých matek a bezmocných dětí rozhodli pro solidární řešení, byť obsahuje prvek rizika. Pokud kritikům utajených porodů a zrychlené adopce dá budoucnost v něčem za pravdu, zákon lze vždy novelizovat. Nebyla by to žádná tragédie. Tragédií by ovšem bylo setrvat u dosavadní praxe krčení ramen. Zaznamenejme, že ve sněmovně v daném případě nad mudrováním, jak co nejde, zvítězila lidskost a soucit. Nepochybně dobrá zpráva.