Poptávka po smrti

1. červen 2007

Diskuse o trestu smrti zpravidla ožívá poté, co dojde k obzvláště brutálnímu zločinu. Tehdy se nám vybaví starozákonní oko za oko, zub za zub, a pokud by se obnovení poprav řešilo v referendu, většina by hlasovala pro šibenice, gilotiny, popravčí čety či smrtící injekce. Jedním z důvodů je přesvědčení o odstrašujícím účinku hrdelního trestu.

Z Itálie teď ovšem přichází překvapující zpráva, že z vězňů, odsouzených na doživotí, téměř čtvrtina požáduje popravu. Dopis s touto žádostí a 300 podpisy obdržel italský prezident. S kladnou odpovědí nemohou vězni počítat ani náhodou. Jestliže se v Evropě nepopravuje za trest, pak se tím méně bude střílet a věšet na přání. Úspěšní v tomto směru nejsou ani lidé, kteří volají po eutanázii. Ti se navíc ničeho špatného nedopustili. Milosrdnou smrt žádají vesměs kvůli nemocem, které jim ze života učinily peklo.

S trestem smrti je tomu tak, že kromě hrozby justičního omylu a přesvědčení, že poprava je překonaným barbarským rituálem, teď nově zjišťujeme, že sami zločinci považují doživotní žalář za tvrdší trest než usmrcení. Pokud tedy chceme, aby měl trest za nejhorší zločiny odstrašující účinek, není důvod obnovovat popravy. Větší hrůza panuje, jak patrno, z doživotí. Evropská unie se míní angažovat ve zrušení trestu smrti v celém světě. Zrovna italské právníky přitom pověřila EU sepsáním příslušného dokumentu pro OSN. Italský právník, který vystudoval a získal právnický titul v cele, z níž se dostane pouze nohama napřed, své svobodné kolegy předběhl, zaskočil a v jistém smyslu i znemožnil. Je to zvláštní paradox, protože jako právník musí vědět, že se sice dožije smrti, ale trestu smrti že se určitě nedožije.

autor: iho
Spustit audio