Poněkud hloupý spor

Prvního září roku 1939 napadlo nacistické Německo Polsko. Wehrmacht postupoval mílovými kroky územím svého souseda. Polský ministr zahraničí Józef Beck ještě pár dní před tím v Sejmu prohlašoval, že je otázkou cti neustupovat požadavkům Německa a vyjádřil naději, že armáda útok ze západu odrazí. Měl pravdu alespoň v tom, že to byla otázka cti. Jenomže polská armáda nedokázala navzdory všeobecně panujícímu přesvědčení, agresi čelit.

Když už se chvíli zdálo, že se Polákům podaří postup Němců alespoň zpomalit a za Varšavou se snažili vytvořit obrannou linii, vpadla ustupujícím vojskům do zad Rudá armáda. Sovětský svaz se předem ve smlouvě, dnes známé jako pakt Ribbentrop-Molotov, dohodl s Německem na rozdělení Polska.

Sověti obsadili východní území, dnes součásti Běloruska a Ukrajiny. Ty byly včetně Vilna- dnešního Vilniusu a Lvova později prohlášeny za součást území agresora. Z milionů občanů Polska se stali občané Svazu sovětských socialistických republik.

Tato území zůstala i po konci 2. světové války mimo Polsko. Nyní se tato součást historie stává předmětem dalšího pošťuchování mezi Varšavou a Moskvou.

Nacisté zřídili na okupovaném území Polska osvětimský koncentrační tábor, který znamenal smrt pro miliony lidí. Včetně systematického vyhlazování, zejména Židů. Málokdo si dnes vzpomíná, že tamní nejstarší plynová komora byla v táboře Osvětim 1, a že prvními zplynovanými byli sovětští váleční zajatci. To už pochopitelně v době, kdy bylo Německo se Sovětským svazem ve válce.

O čem se nyní hádají Poláci a Rusové? Moskva prosazovala v názvu ruské expozice, že jde o památník utýraných občanů Sovětského svazu. Včetně těch, kdo se jimi stali po zabrání východních území Polska Rudou armádou.

Causu počátkem tohoto týdne rozvířil ruský tisk. Podle Moskvy se osvětimští vězni stali oběťmi stále intenzivnějšího pošťuchování mezi Moskvou a Varšavou. Polské sdělovací prostředky citující vládu, tvrdí, že je celý případ nesmyslný. Svou expozici v Osvětimi s odkazem na rekonstrukci uzavřeli sami Rusové. Nebyla ale znovu otevřena kvůli zmíněným občanům z východních území. Obě strany se nedohodly a asi ani nemohou.

Spor se vede nejen o zmíněné občanství lidí ze zabraných území, ale i o to, kdo by spor měl řešit. V Polsku se sice tvrdí, že celá věc je záležitostí osvětimského muzea, ale z ruské strany už zazněly ohlasy i ze zahraničního výboru Dumy. Poláci na ruské výtky oponují, že v roce 1939 bylo sovětské občanství lidem na obsazených územích poněkud vnuceno, což je pravda.

Polsko pokračuje ve své diplomatické ofenzívě vůči Rusku. V okamžiku, kdy se pomalu zapomínalo na to, že Varšava v rámci Evropské unie zablokovala jednání o nové smlouvě EU- Rusko. V Bruselu očekávali, že Polsko začne z konfliktu, který mu mezinárodně žádný prospěch nepřinesl, postupně vycouvávat. Loni v listopadu Varšava své veto zdůvodnila tím, že Rusko dlouhodobě zakazuje dovoz polského masa ze zahraničí. V průběhu týdne v EU navíc probleskla zpráva, že by Poláci mohli své veto úplně zrušit.

Polský prezident Lech Kaczyňski takovou možnost odmítl, nadále trvá na zrušení masného zákazu. Embargo a veto sice vyvolaly mezinárodní bitku, halasně komentovanou médii v celé Evropě, nicméně Poláci nezískali kromě slovních vyjádření žádnou podporu ze strany nejsilnějších zemí Evropské unie. Spor, který má v tuto chvíli spíše bilaterální charakter, přestal být komentován. Byl postupně zařazen mezi v uvozovkách regionální záležitosti.

To však v nejbližších měsících už nemusí platit. Moskva totiž masným embargem hrozí dalším zemím EU. Na rozšíření konfliktu a jeho nové zviditelnění Varšava s velkou pravděpodobností čeká. Vyhrocení konfliktu však nechce ani Brusel, ani Moskva a tak Rusko svůj zákaz zřejmě nerozšíří, pokud jde o Německo, Velkou Británii, Francii, nebo Španělsko s Itálií, tedy nejvlivnější unijní státy.

Osvětimský tábor a jeho oběti z řad desítek národů Evropy je citlivým tématem ve všech zemích, jejichž občané tam zahynuli. Bylo jich nejméně půldruhého milionu. A tím spor, zda byli zavraždění občané Polska nebo někdejšího Sovětského svazu získává mezinárodní rozměr.

Jde o dvojí výklad novodobé historie Ruska a Polska. Ty jsou prakticky neslučitelné. Konflikt je v tuto chvíli poněkud nechutný. Rusko tvrdí, že je celá věc zlehčením osvoboditelské úlohy někdejšího SSSR. Jeho armáda doopravdy Osvětim na sklonku války osvobodila, nicméně zůstává faktem, že se do této role přerodila z okupanta až následkem vzniku protihitlerovské koalice. Stranou ve zkreslování historie nezůstává ani Polska. K obětem počítá i Židy z obsazených území, jejichž pozdějšímu vyvražďování polští spoluobčané když ne napomáhali, tak často přihlíželi. A tady se objevuje nové ale. Židé se totiž po přijetí nového občanství podíleli na zavádění sovětského způsobu vlády. A to jim zase těžko odpouštěli Poláci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .