Polský premiér trvá na své demisi

Marek Belka měl postkomunisty spasit jako renomovaný ekonom, který dlouhodobě pobýval v zahraničí a tudíž v korupčních aférách na domácí polské scéně jeho jméno nefigurovalo. Jenže situace se příliš nezměnila a Marek Belka naopak opouští loď. U našich severních sousedů se tak opakuje scénář obvykle doprovázející konec funkčního období Sejmu. Stejně jako před 4 lety totiž vládní tábor očekává drtivou porážku. Tehdy se rozpadla koalice Volební akce Solidarita s Unií svobody. I tehdy, v předtuše brzkého konce, vytvářeli polští poslanci v uvozovkách "obrozené" politické formace.V opozici vůči vlastní vládě ale nestál úřadující premiér. Jerzy Buzek v tichosti odešel a nyní je poslancem Evropského parlamentu.

Někteří z těch, kdo před minulými volbami včas založili Občanskou platformu, se dostali do parlamentu. A Občanská platforma letošní volby zřejmě vyhraje. S podobným uvažováním se nyní za pomoci Marka Belky pokouší ke slovu znovu dostat i Unie svobody, jejíž členové v Sejmu poslední 4 roky nezasedali, protože jí voliči nedali potřebných 5 procent hlasů.

Na zbytcích Unie svobody bude v Polsku příští měsíc vytvořeno nové seskupení, nazvané pracovně Demokratická strana, jejíž základ by měli tvořit mladší politici, nicméně jejími spolu leadery se mají stát Marek Belka a donedávna místopředseda vlády Jerzy Hausner. Zjednodušeně řečeno, oba jmenovaní dosavadní postkomunisté, chtějí svou politickou budoucnost postavit na kritice vlády, jejímiž členy dosud byli.

Na rozdíl od nejistého termínu voleb, v této souvislosti už několikrát padlo datum 19. června, je jasné, že kampaň před nimi už, i když neoficiálně začala. A to oznámením premiérovy demise a záměrem vstoupit do nové strany. Tento krok sjednotil skomírající Svaz demokratické levice se současnou opozicí, představovanou Občanskou platformou a uskupením Právo a spravedlnost.

"Kapitán by měl potápějící se loď opustit jako poslední," tvrdí opozice za souhlasu předsedy Svazu demokratické levice Oleksyho, který v uvozovkách "náhlé prozření premiéra" označil za směšné.

V Polsku totiž po 5. květnu vznikne absurdní situace. Prezident Alexander Kwašniewski řekl, že Belkovu demisi nepřijme. Marek Belka, ačkoli tvrdí, že se nebude po ohlášení své rezignace cítit nijak politicky vázán, zřejmě bude muset ve funkci dovést zemi jako dočasný předseda vlády až do voleb. To tedy znamená, že povede rozpadající se vládu zároveň jako člen strany, která je vůči ní v opozici a navíc mimo parlament. To asi nebude politicky příliš korektní, i kdyby Marek Belka nakrásně nijak hlasitě za Demokratickou stranu neloboval, z prostého důvodu. Hodlá v jejích řadách kandidovat na poslance.

Polské průzkumy veřejného mínění zatím ale nezaručují, že Markovi Belkovi jeho politický pseudopřerod vyjde. Demokratická strana, jako zatím neexistující subjekt, nefiguruje v průzkumech veřejného mínění, i když Unie svobody, na jejímž základě by měl vzniknout, dosahuje okolo sedmi procent hlasů. Nová strana, která zatím ještě nemá schválený oficiální název má totiž zatím poněkud mlhavý politický program, označovaný jako opoziční vůči postkomunistům a alternativní vůči opozici. Otázkou zůstává, zda taková formace získá dostatečný počet voličů na to, aby v nově zvoleném sejmu měla dostatečné slovo a nestala se sice parlamentní, ale ne příliš vlivnou politickou silou. Dosud se předpokládalo, že novou vládu společně vytvoří opoziční Občanská platforma společně s uskupením Právo a spravedlnost. Ty by nemusely dalšího koaličního partnera, reprezentovaného navíc lidmi, kteří lavírují mezi různými politickými proudy, potřebovat.