Polsko dva měsíce po volbách

Připomeňme si, že v parlamentních volbách nečekaně zvítězila strana Právo a spravedlnost, a podobně nečekaně byl novým polským prezidentem zvolen její kandidát Lech Kaczyński. Svaz demokratické levice, který ovládal levou část politického spektra získal pouhých jedenáct procent hlasů, a obě komory polského parlamentu suverénně ovládla pravice, především dvě vítězné strany, tedy Právo a spravedlnost (neboli PiS) a Občanská platforma.

Navzdory původním předpokladům se však nepodařilo vytvořit vládní koalici obou vítězných stran. Hodnocení toho, proč koalice nevznikla, se různí. Jak se dalo předpokládat, obviňují se obě strany navzájem: Občanská platforma vytýká politikům PiSu, že se spolehli na dvě menší národně-populistické strany, kdežto PiS zase tvrdí, že rozkol vyvolala Platforma, která kladla neúnosné požadavky. Faktem je, že krach vyjednávání, ze kterého měla vzejít společná vláda, oznámili politici Platformy, a že to tedy byli oni, kdo jednání fakticky ukončil.

Strana PiS tedy sestavila vládu sama, a to poněkud překvapivě, neboť svěřila řadu ministerstev lidem, kteří jsou známi spíše liberálními postoji; vítěz voleb tak dal najevo, že přestože se Platforma rozhodla koalici neuskutečnit, má nová vláda aspoň zčásti odrážet i její politické postoje. Nešlo přitom jen o politickou vstřícnost, ale i o prostou nutnost. Ekonomika totiž není nejsilnější stránkou PiSu, jeho politici se soustředili spíše na jiné politické oblasti.

Za několik týdnů trvání nové vlády je už zřejmé, že se neděje to, čím strašili politici Občanské platformy a většina novinářů. PiS totiž nezaložil svou menšinovou vládu na podpoře populistické Sebeobrany a Ligy polských rodin. Naopak: poté, co nová vláda získala díky hlasům poslanců za tyto strany důvěru parlamentu, dala jasně najevo, že za tuto podporu nehodlá zaplatit žádnými významnými prebendami. Nová vláda také v podstatě připravila Ligu polských rodin o jejího největšího spojence, Rádio Maryja, ve kterém nyní vládní politici běžně vystupují a které tudíž nehodlá nadále podporovat své původní politické spojence z Ligy polských rodin, která přešla do opozice.

Občanská platforma se po odchodu do opozice dostala do nevýhodné situace. Je to strana, kterou před volbami rozsáhle podporovali podnikatelé, zejména na regionálních a místních úrovních. Platforma slibovala rovnou daň a podobně jako česká ODS dávala všemožně najevo, že chce usnadnit a zjednodušit podnikání. Nyní je ovšem v opozici, a tak nemůže ve vládě prosazovat příslušné zákonné úpravy, a nemůže se ani na místní úrovni za předvolební podporu nijak odměnit. Pro podnikatele je samozřejmě čtyřleté čekání na změnu vládních sil dlouhé, a tak Platformu opouštějí a hledají spojence u vládních sil. Platforma má také vnitřní problémy, neboť část jejích prominentních členů je nespokojená s nulovým výsledkem koaličních jednání. Tento týden byl z Platformy vyloučen poslanec Andrzej Sośniarz ze Slezska, který neúspěšná jednání veřejně kritizoval. Sośniarz je bývalý ředitel slezské nemocenské pojišťovny a předpokládalo se, že se stane buď ministrem zdravotnictví nebo ředitelem některé velké celostátní zdravotnické instituce. Je velmi pravděpodobné, že po vyloučení ze strany, za kterou byl zvolen, přejde do vládního tábora.

Sośniarz ovšem není jediný, jehož přechod Platformy do opozice zklamal, a je velmi pravděpodobné, že se pozice hlavní opoziční strany v krátké době ještě oslabí. Podpora vítězného PiSu totiž v průzkumech veřejného mínění roste, a nepochybně se najdou další politici, kteří si spočítají, že za podporu menšinové vlády mohou získat postavení, které jim jejich strana v opozici nabídnout nemůže.

Přesto je postavení menšinové vlády Kazimierze Marcinkiewicze obtížné. S pouhou třetinou v Sejmu totiž své navrhované zákony neprosadí, a skutečného spojence ve Sněmovně nemá. Není tedy pravděpodobné, že by dnešní politická konstelace mohla v nezměněné podobě vydržet po celé volební období. Zda však tato situace povede k dalším rozhovorům a vzniku vládní koalice, anebo spíš k předčasným volbám, to bude záležet na mnoha okolnostech a dnes to ještě nedokážou odhadnout ani ti nejlépe informovaní politici a komentátoři v samotném Polsku.