Polsko čeká předvolební klání

Jeho nástupce Marek Belka si sice nevedl špatně, nicméně svou reputaci si poškodil angažováním své osoby ve prospěch nově vznikající Demokratické strany, čímž ze paradoxně dostal do opozice k vlastní vládě. To samozřejmě preferencím Svazu a levice jako celku pomoci nemohlo.

Další ranou bylo odstoupení několika poslanců Svazu a vytvoření odštěpenecké Sociální demokracie Polska. Obrazu postkomunistů nepřispěl ani lustrační skandál maršálka Sejmu Oleksyho, který musel na sklonku loňského roku z funkce odstoupit, jen několik dní poté co byl zvolen do čela Svazu demokratické levice. Sečteno a podtrženo, z levicových uskupení by se do Sejmu dostalo jen torzo SLD, kterému je připraveno vhodit svůj hlas 7 procent Poláků. Odštěpenecká Sociální demokracie, která vytvořila předvolební koalici s Unií práce a Stranou zelených by v těchto chvílích nepřekročila pětiprocentní práh volitelnosti.

To všechno hraje do rukou uskupením pravého středu. Každý čtvrtý Polák by nyní volil Občanskou platformu. Následuje jí pravicové uskupení Právo a spravedlnost, kterému by dalo hlas 22 procent hlasujících. Pokud by se tato dvě uskupení rozhodla vytvořit vládní koalici, což je také velmi pravděpodobné, ve 460 členném Sejmu by dohromady měly pohodlnou většinu 38 hlasů.

Do dolní komory polského parlamentu by se podle průzkumu, který v pondělí zveřejnil deník Gazeta Wyborcza dostala ještě radikální rolnická Sebeobrana populisty Andrzeje Leppera, která svou politiku tradičně staví na nesplnitelných slibech pro chudší část polské společnosti, zejména rolnictva. Pro kandidáty Sebeobrany je připraveno hlasovat 16 procent Poláků. V Sejmu by podle stejného průzkumu působili i poslanci ultrakatolické Ligy polských rodin.

Ještě zajímavější klání skýtá souboj o post prezidenta republiky. Nynější hlava státu Alexander Kwašniewski už podle ústavy po třetí kandidovat nemůže. Ucházet se o nejvyšší funkci odmítla definitivně Kwašniewského manželka Jolanta. Když se ukázalo, že nikdo z Kwašniewských v čele Polska nebude, jako nejnadějnější kandidát prezidentského tábora se jeví bývalý premiér, dlouholetý ministr zahraničí, který zemi přivedl do Evropské unie a nynější maršálek polského Sejmu Wlodzimierz Cimoszewicz.

Ten se okamžitě dostal do čela odhadů výsledků prezidentského klání. Jisté však je, že ani on, ani žádná jiný kandidát nejsou schopni už v prvním kole získat potřebných 50 procent hlasů a stát se tak polským prezidentem. V těsném závěsu za Cimoszewiczem jsou oba hlavní kandidáti pravice Donald Tusk a Lech Kaczyňski.

Polští politologové donedávna tvrdili, že se síly v zemi rozvrhnou tak, že parlamentu bude dominovat pravý střed a zemi povede postkomunistický prezident. Jenže poslední průzkumy spíše ukazují na to, že postkomunista Cimoszewicz bude ve druhém kole poražen spojenými silami pravicových kandidátů. Nejpravděpodobněji by se v tuto chvíli polským prezidentem stal leader Občanské platformy Donald Tusk. Ten by ve druhém kole voleb porazil podle průzkumů jak Wlodzimierze Cimoszewicze, tak případně i svého soka z uskupení Právo a spravedlnost Lecha Kaczyňského. Do voleb hlavy státu jsou ale přeci jen ještě dlouhé dva měsíce.