Politika jednoho dítěte vytváří černé Číňany

14. listopad 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Čínská politika jednoho dítěte

Politika jednoho dítěte existuje v Číně už skoro pětatřicet let. Zákon sice zastavil horentní růst obyvatelstva, zároveň ale přinesl vážné sociální komplikace. Jedním z nich je například problém převažujícího počtu mužů nad ženami nebo ony bludné duše, neexistující bytosti. Narodily se totiž jako druhorozené a nemají nárok na běžnou registraci.

„Za porod mimo plán se musí platit poplatek, jehož výše je různá. V Pekingu to například je šesti a deseti násobek průměrného ročního příjmu. Dítě má těžší přístup k domovské registraci a má dražší školné nebo třeba pojistné,“ vysvětluje sinolog Ondřej Klimeš z Akademie věd.

„Ti, kteří na toto nemají, nejsou nijak evidováni a jsou vystaveni svévoli státu.“ Zhruba 36 procent čínské populace se politice jednoho dítěte musí podrobit. Zbytek, tedy zástupci národnostních menšin, mohou mít dětí víc. Nově pak dokonce i rodiče z velkých měst, kteří sami vyrostli jako jedináčci.

Svou zkušenost s životem mimo systém má dnes 21letá Chong Siu-mei, která žije v Hongkongu. Jako druhorozená nemohla vyrůstat s rodinou. Rodiče ji poslali na výchovu k tetě na venkov, aby ji utajili před úřady. Mezitím našetřili dost peněz, aby jí mohli koupit občanství a zaregistrovat jako plnohodnotného občana.

Chong Siu-mei na dětství plné ústrků vzpomíná nerada. „Nemyslím si, že bych se někdy vrátila do pevninské Číny. Lidé tam jsou jiní. Vše je komplikované, plné omezení. Chci už v budoucnu žít jen pohodlný a normální život.“ O příkoří, které zažila, nechce moc mluvit ani její matka Ho Wai-Ling. Svou chybu si prý uvědomila pozdě a teď se ji snaží stále napravovat. „Neřeším peníze, jsem šťastná, když vidím, že mé dítě je veselé. A je mi jedno, jestli je to první nebo druhé dítě. Teď už bych pro ni udělala cokoliv…“


Druhé dítě za 900 tisíc

Jestliže rodiče za tzv. děti mimo plán úřadům nezaplatí, tak ty nemohou chodit do školy, k lékaři a nemohou dostat legitimaci, natož se vdát nebo oženit. „Mnoho Číňanů dnes raději rodí druhé dítě mimo vlast. Jejich potomek totiž dostane po narození občanství nové země a o čínské může později požádat a koupit si ho. A stojí to méně než poplatky v Číně,“ popisuje kličku, kterou se čínští rodiče snaží politiku jednoho dítěte obejít mladá maminka He Xu-li z Pekingu.

„Tady v Pekingu se za druhé dítě musí platit 300 tisíc juanů, jednorázový poplatek. A když máš mimo zákon i třetí dítě, stojí to dvakrát tolik – 600 tisíc juanů.“ říká pak manžel paní He, Anh. Druhé dítě tak čínské rodiče vyjde na 900 tisíc korun a třetí na skoro dva miliony. To si ale může dovolit málokdo. Přitom Číňané jako většina rodičů na světě děti milují. I manželé Anh a Xu-li, kteří nad komunistickou vládou náhodou vyzráli. Narodila se jim dvojčata, a ta povolená jsou.

Čínské děvčátko

„Několik mých spolužaček to udělalo tak, že porodily v Americe. Odjely obvykle do šestého měsíce těhotenství, kdy to na nich ještě není moc vidět. Amerika je oblíbená, protože Hongkong teď přitvrdil zákony a kontroly,“ popisuje způsob paní He, jak lze politiku jednoho dítěte obejít.

Její slova potvrzuje i hongkongský porodník a šéf privátní porodní kliniky Femina, doktor Shell Wong. Podle něj počet rodiček z Číny velmi poklesl a zřejmě rodí nejčastěji v Kanadě, Spojených státech nebo v Austrálii. „Od letošního roku je pro Číňanky porod v Hongkongu zakázaný. Chápu, že rodiče chtějí dětem zajistit lepší přístup ke vzdělání a zdravotnímu systému. Pokuty jsou opravdu vysoké. Se vším všudy to může být až milion juanů, záleží na provincii a příjmu rodičů, z kterého se pokuta počítá.“

V čekárně doktora Wong ale stejně potkávám matky, které přijely z Číny. Prý jsou tu jen na vyšetření a zjištění pohlaví dítěte. I to je totiž v Číně také zakázané. Některé matky totiž chodily na potrat, když zjistily, že porodí děvčátko. Proto také v Číně žije výrazně víc mužů než žen. V současnosti to je 100 dívek na 120 chlapců. Podle odhadů tak za dvacet let nezbydou nevěsty asi na pětinu čínských mužů.

A to není jediný problém. „Podle mého je čínská politika špatná a přinese ještě mnoho komplikací. Už teď je jasné, že v budoucnosti bude Peking řešit problém se stárnoucí populací, na kterou nebude mít kdo vydělávat. Mnohem horší je ale podle mě problém sociální. Tito jedináčkové, které vychovává šest dospělých, bývají často rozmazlení, neumí se dělit, socializovat. Je to smutné. Je to opravdu špatná politika.“


Své splnila a ztrácí smysl

Politika jednoho dítěte měla zastavit populační boom, což se jí také podařilo. „Dokázala ho zkrotit a navíc zlepšila ekonomickou situaci rodin,“ vysvětluje pozitiva Ondřej Klimeš, který zároveň upozorňuje také na negativa v podobě velké sociální nerovnováhy. „Je nedostatek nevěst, což generuje vyšší sociální tlak na alkoholismus nebo kriminalitu.“

I proto se nyní v Číně vede velmi čilá debata o pokračování regulace porodnosti. „Právě otevřenost debaty naznačuje velmi reálnou šanci na změnu,“ odhaduje Ondřej Klimeš. Ten upozorňuje, že samotná Politika jednoho dítěte je nastavena tak, že postupně všichni splní podmínky pro to, aby mohli mít druhé dítě. „Existují totiž výjimky například pro etnické menšiny, rodiny revolučních hrdinů nebo v případech, kde jsou oba rodiče jedináčci a další.“

Čínské děti

Podle oficiálních údajů komunistické strany se od zavedení kontroverzního zákona v roce 1979 zamezilo až 100 milionům početí.

autor: kpr
Spustit audio