Politický šok
Tvrdí-li dnes někdo, že očekával současný politický vývoj, jedná se buďto o jasnovidce, anebo o člověka, který nemá rádio, televizi a nečte noviny. Všichni ostatní, kteří alespoň periferním zrakem sledovali koaliční námluvy a alespoň na půl ucha naslouchali výrokům předsedů stran, musí být v šoku. Zpětně je jasné, že se celé prázdniny dělila kůže neuloveného medvěda, aby se nakonec strany dopracovaly k pragmatické licitaci "co za co", která podle logiky měla tomu dělení kořisti předcházet.
Ukazuje se, že při složitém jednání o koalicích není důležité, co chce silná strana získat, ale co je schopna obětovat. Vládu nesestaví automaticky ten nejsilnější, ale ten, kdo je ochoten přenechat větší část kořisti svým menším partnerům. Pro ODS byly požadavky poražené ČSSD nepřijatelné, zatímco ČSSD svou velkorysostí k poraženým lidovcům a komunistům, zdá se, boduje. Oba přístupy lze obhájit. ODS svým voličům snadno vysvětlí, že je důstojnější být v opozici, než se dělit o moc se socialisty. ČSSD pak uspěje s tezí, že je lepší mít menší vliv na politiku, než žádný.
Pokud jde o voliče menších stran, ti se pravděpodobně smíří s vysvětlením, že než hrdě zaniknout ve stínu velké koalice, je výhodnější zapomenout na vzájemné slovní výpady a ve jménu zachování politické plurality odložit ideovou nevraživost. Protože bude třeba zapomenout na mimořádné hrubosti a odkládat i docela zásadní priority, čeká nás zřejmě velké a dlouhé vysvětlování. Co nám asi politici vysvětlovat nemusí, je to, že na politiku je třeba mít ostré lokty, mimořádně silný žaludek a nejlépe i páteř akrobata. To už občan pochopil.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
