Politici nemyslí na budoucnost
V minulých dnech prošla médii zpráva o tom, že předseda Evropské komise José Barrosa trvá na tom, aby se šedesát procent prostředků určených pro méně vyvinuté oblasti Evropské unie, mezi které patří i některé kraje v České republice, vynaložilo na takzvanou lisabonskou strategii.
Podle této dlouhodobé strategie, která se soustřeďuje hlavně na budoucnost celého našeho kontinentu, Barrosa požaduje upřednostnit podporu vědy, technologického rozvoje, inovací a vzdělání. Strategie vychází z přesvědčení, že Evropa v ostré konkurenci se Spojenými státy, ale nyní již i Čínou a i Indiií, která činí velké pokroky v oblasti vývoje i obsluhy počítačů, protože programování se již léta vyučuje i na základních školách, nemá jinou šanci. Zvlášť proto, že evropské nerostné bohatství v porovnání s těmito giganty je malé. Proto naše největší a jediné bohatství je v lidském potenciálu, tedy v evropských mozcích.
Naše sdělovací prostředky ale přinesly zprávu o tom, že podle českho velvyslance při Evropské unii, chtějí zdejší politici tomuto záměru rázně oponovat.
Pokud by tito politici se svými názory uspěli, šly by peníze z EU především na výstavbu infrastruktury a podobné investice, tedy na lukrativní zakázky pro firmy, které jsou na politiky přes různé sponzorské dary dlouhodobě v krajích napojeny.
Zarážející je, že proti tomuto úmyslu, který zemi silně poškozuje, protože nevytváří prostředí, které by umožňovalo našim občanům obstát v tvrdé konkurenci, se neozvali výrazně ani občané, ani politici z opozice, ač zpráva je známá již od 3.listpadu. Ukazuje to na jednu velice smutnou skutečnost: Občané se už zase k politice obracejí zády a politici raději myslí na krátkodobé efekty, než na budoucnost své země.
Je to zřejmé i z empirických výsledků průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění zveřejněných minulý týden, podle kterých si 38 procent lidí, tedy víc než těch, kteří jsou s novou skutečností spokojeni, myslí, že poměry v České republice jsou v podstatě stejné jako ty před rokem 1989. Tato zpráva spolu s čísly uveřejněnými o několik dní před tím, že čtyři procenta českých vědců chce odejít do zahraničí a 27 procent o tom uvažuje, by měla být pro naši společnost alarmující a měla by být na prvních stránkách novin. Místo toho jsme se se třeba v pondělí v hlavních novinách dočetli, že Uprchlý vrah byl zatčen v Německu a že Česko zvítězilo ve fotbale v Norsku 1:0.
Hlavní titulky by přece měly hlásat, že posledních deset let investujeme špatně a nedostatečně do nových technologií a hlavně do otevřeného vzdělávacího systému. U nás stále nemůže každý, kdo chce, studovat. Před univerzitami se stojí nesmyslné fronty a nebo tam sedí nějaký asistent, který vymýšlí otázky, aby se tam studenti nedostali, místo aby se snažil všechny nalákat, povzbudit a pak podpořit ty nejnadanější, aby studovali dál. Místo aby učitelé pracovali, kádrují. Všude sedí nějaký úředník, který vymýšlí, jak to udělat, aby někteří lidé nedostali řídičský průkaz. V civilizaci, ke které jsme se připojili, je tomu ale opačně, tam jsou úředníci placeni za to, aby lidem sloužili a vymýšleli, jak to udělat, aby řídičský průkaz mělo co nejvíc občanů, třeba i ti, co neumějí číst a psát. Proto byly vyvinuty obrázkové testy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.