Policie je v maléru

Zatím nepřetekl, tedy - zatím se nikdo z vedoucích představitelů policie či ministerstva vnitra k narůstajícímu počtu odhalených zločinců z řad policie zásadněji nevyjádřil. Je to velká chyba.

I v tom totiž případě, že by narůstající počet zločinných policistů neznamenal, že policie je na tom personálně prabídně, ale naopak, že se její vnitřní dozorující orgány umějí postarat o pořádek ve vlastních řadách, stejně by k tomu měl někdo odpovědný něco doříct.

Objektivně viděno - policie je v maléru. Jednotlivé případy, kterými se média více zabývala či zabývají, nejsou - podle mého - jen extrémní výstřelky úchylných mužů zákona. Je to vzorek, ze kterého by se mohl odečítat stav celku. Neboť - když s regulérními gangstery spolupracují vysocí důstojníci elitních policejních oddílů, jak to asi vypadá na ne tolik viditelných a veřejnosti na odiv více vystavených nižších patrech policejní služby? Rád bych, aby mě někdo přesvědčil, že je to tam v pořádku.¨ Dosud si ale myslím, že je tomu právě naopak.

Když začnu odshora, promluvit by mohl, když už to myslí tak upřímně, nový premiér Stanislav Gross. Dlouhá léta byl ministrem vnitra. Do té funkce se svého času vypracoval neustálým pyskováním na adresu předchozích ministrů vnitra a kritizováním kvality jejich výkonů. Co se zlepšilo na činnosti policie pod jeho manažerováním je, kromě zvýšení platů a příslibu dalšího zvýšení platů, trochu záhadou.

Soudě nejen podle běžného zpravodajství, ale též podle statistik: Silnice nejsou o mnoho bezpečnější - ba naopak. Byty, zaparkované automobily, rodinné domky, důchodci, osamělé ženy - rovněž ne.

Statistiky o policejních výkonech spíše vypovídají o tom, že - jak to nazvat - "trh zločinnosti" či míra zločinnosti je prostě v Česku tak nějak "naplněna", saturována. Už to totiž skoro víc ani nejde. Víc toho kriminálníci prostě nestíhají - chtělo by se říct.

Jestli za tento stav není spoluodpovědný i šéf toho všeho, tedy ministr vnitra, tak kdo? Novému ministru vnitra Františku Bublanovi teď věru není co závidět. Všechna ta bída se totiž začne pomalu, ale jistě snášet na něj. Jediná cesta z té šlamastiky, opět - podle mého, spočívá ve vstřícném "útěku vpřed". Tedy v co nejrazantnější a nejdůslednější práci vnitřních policejních orgánů, jejichž úkolem musí být udělat pořádek. Tvrdě.

Jinak to tu bude za chvíli vypadat jako v Chicagu za dob Al Caponeho, tedy v době rozmachu zločinecké podoby imperialismu.

To je, soudím, podstatný rozdíl oproti původně zamýšlené ranně kapitalistické idylce, která zde, ve zcela jiné době, s jiným lidským materiálem a s jinou historií měla být vybudována podle u nás nedostižného vzoru bigotně katolických vynálezců volného trhu.

V o něco horší pozici, než v jaké je nový ministr vnitra, se v současnosti nachází i policejní ředitel Jiří Kolář.

I tomu je v téhle chvíli potýkat se se zhoršujícím obrazem policie. Na druhou stranu - i on by mohl veřejnosti nechat nahlédnout do mechanismu personální politiky let nedávných, který bude jistě do značné míry spolutvůrcem té šlamastyky, v níž policie, díky té řadě prů.švihů, nyní je.

A nejenom nahlédnout - nezávazná slova vedoucích policejních představitelů v tom smyslu, že v padesátitisícovém sboru nejsou jen samí andělé, jsou málo. Policii si občané platí od toho, aby se starala o bezpečnost a pořádek. Korupce v policejních složkách, či přímá účast policistů na zločineckých akcích je poměrně hrozivý "doplněk" k diskutabilní funkčnosti české verze "právního státu".

Jest se však obávat, že napravit tu pošramocenou policejní pověst nemohou žádné personální akce, při nichž se například jen přesune jeden okresní či krajský ředitel na totéž místo, jen v jiné části republiky. Tady jde o hlubší revizi práce s policejními lidskými zdroji. Jestli ovšem - jsou vůbec k dispozici.