Poláci si připomínají 25. výročí výjimečného stavu

" Někdejší kati se nesmějí mít lépe, než jejich oběti, dodal premiér."Popsal tak situaci, kdy bývalí důstojníci dodnes pobírají z titulu služby v armádě, ale i polské variantě naší STB, mnohem větší penze, než někdejší civilisté.

Zejména starší generace Poláků si ale v těchto dnech připomíná radikálnější mediální vystoupení jiného předsedy vlády. 12 prosince 1981 po 21 hodině byl v zemi zaveden výjimečný stav. Moc převzala Vojenská rada národní spásy v čele s generálem Wojciechem Jaruzelskim. Ten se objevil na obrazovce 1. programu televize se slovy:" Naše vlast se ocitla nad propastí. Čeká nás velká zkouška, ve které musíme obstát. Proto na celém území Polska vyhlašujeme výjimečný stav." To byla ona těžká zkouška.

Na ulicích se objevily tanky a obrněné transportéry. Polská města zažila neobvykle intenzivní demonstraci síly. Kromě hlavního vládního deníku Trybuna Ludu bylo pozastaveno vydávání všech tiskovin. Diváci jediného povoleného programu televize, který vysílal z několika budov ministerstva obrany, mohli sledovat další unikát. Na rozdíl od předchozích měsíců se totiž místo dosavadních moderátorů objevili na obrazovkách jejich noví kolegové, oděni ve vojenských uniformách.

Jak se hledí v Polsku na dění před čtvrt stoletím? Byla to negativní událost, která vedla ke smrti více než stovky občanů, internaci třech tisíců aktivistů Solidarity a dočasného uvěznění desítek tisíc osob. Mimo jiné také k omezení občanských svobod, pokud se o něčem takovém v zemích sovětského bloku vůbec dalo doopravdy hovořit. K útěku ze země a k emigraci se rozhodlo více než milion Poláků.

Hlavním debatním tématem zůstává, co bylo skutečnou příčinou vyhlášení výjimečného stavu. Wojciech Jaruzelski se po léta obhajoval tvrzením, že ho k takovému kroku vedly vlastenecké pohnutky. Tvrdí to i většina bývalých komunistů, kteří se snaží vyvolávat mezi Poláky dojem, že vojenský režim zachránil zemi před intervencí armád Varšavské smlouvy, podobné té do Československa v srpnu roku 1968. Tato dlouhodobá obhajoba je částečně úspěšná. Kampaň docílila i toho, že většina polské veřejnosti je sice pro detailní vyšetření těch, kteří se během výjimečného stavu dopouštěli prokazatelných zločinů, nicméně i ti by měli obdržet jen symbolické tresty.

A také je třeba konstatovat, že v dobách stanného práva byla dnes nejaktivnější generace polské společnosti, tedy lidé od dvaceti do čtyřiceti let, v dětském věku. Zmíněná skupina lidí se zabývá odlišnými problémy a myslí spíše na budoucnost a ekonomickou prosperitu.

Před domem generála Jaruzelského se každoročně 13. prosince schází několik desítek lidí, zejména z rodin obětí, ale výjimečný stav už u naších severních sousedů není tématem, které by trvaleji otřásalo veřejností. Země, která je v NATO a Evropské unii je ve zcela jiném postavení než před čtvrtstoletím. Existence sovětského bloku je už také přes patnáct let postupně zapomínanou etapou dějin.

A tak jsou tehdejší události zkoumány spíše historiky a částí jejich aktérů. Ti ze Solidarity, prvního opozičního nekomunistického hnutí v sovětském bloku, jsou přesvědčeni, že stanné právo rozhodně nebylo onou záchranou proti invazi vojsk v uvozovkách spřátelených zemí, ale brutálním aktem vládnoucí garnitury. Ta tak chtěla zachránit své výsadní postavení i za cenu nasazení armády a policie. Radikální křídlo Solidarity, které posíleno až nečekanou podporou nově vzniklého hnutí a chtělo rychlé společenské změny a likvidaci komunismu v Polsku, bylo v menšině. Vedení Solidarity v čele s Lechem Walensou se spíše přiklánělo k jednání s vládou o částečných ústupcích. Z tohoto důvodu bylo z dnešního pohledu vyhlášení stanného práva naprosto neadekvátní reakcí moci.

Nelze také opominout fakt, že ne nepodstatná část protestujících stoupenců Solidarity se k hnutí původně přidala z důvodů neúnosné ekonomické situace. Polsko se po létech vlády slezského komunistického magnáta - Edwarda Gierka - ocitlo v hluboké hospodářské krizi. Gierkovo vedení si napůjčovalo úvěry, když počítalo s tím, že takový krok povede k ekonomickému boomu a úspěšnému exportu polského zboží. O výrobky však v zahraničí nebyl velký zájem, centrální řízení brzdilo možnosti ekonomických změn a tak se země dostala do úvěrové pasti. Úvěry Polsko nebylo schopno splácet, vláda si musela dále půjčovat, což vyústilo ke v uvozovkách "cestě nikam." Vázlo zásobování a stávky byly na řadě míst vyvolány váznoucím zásobováním a dokonce hladem.

Události dalších let stejně nakonec přiměly Jaruzelského Solidaritu znovu legalizovat a nakonec postupně předat moc nekrvavým způsobem do rukou opozice.

Jak už bylo řečeno, dnes nejaktivnější generace si výjimečný stav připomíná spíše sporadicky. Ale i tady může platit mnohokrát v historických studiích citovaná poučka. Tomu, kdo ignoruje svou minulost hrozí velké nebezpečí, že si jí bude muset prožít znovu. I když třeba v poněkud modifikované verzi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .