Pokus o atentát na J. Chiraca

15. červenec 2002

Výročí pádu Bastily, symbolu konce středověkého absolutismu, francouzský státní svátek - 14. červenec - zůstávají v současné Francii a její politice, ať už domácí nebo zahraniční, velice důležitým dnem nejen díky pravidelnému projevu prezidenta republiky, ale především díky síle symbolů, které tento svátek doprovázejí a která mají - pokud je umíme správně číst, většinou daleko větší sílu a dopad než prezidentská slova či politické reakce, které je doprovázejí. Snad právě proto ten letošní 14. červenec, který má Paříž za sebou, rovněž vstoupí do školních učebnic, ale úplně jinak, než jsme si to vůbec uměli představit.

"Prezident si ničeho nevšiml," tvrdí v úterý první stránky mnoha francouzských deníků popisujících nejen to, jak se 25letý Maxim - pro jedny pravicový extrémista, pro druhé člověk patřící psychiatrům - kdy se časem pravděpodobně dozvíme, že jedno nevylučuje druhé - dostal u Vítězného oblouku nedaleko Elysejských polí do davu diváků tradiční vojenské přehlídky s pouzdrem na kytaru, kde však místo hudebního nástroje nesl před týdnem zakoupenou karabinu s plným zásobníkem. Mladý Maxim sice - alespoň jednou - přece jen vystřelil, ale jeho odvážný sousedé v davu dokázali nejen změnit dráhu střely mířící na prezidenta republiky, ale i pomoci policistům při jeho následném zneškodnění.

O čas mladého atentátníka, který už policistům potvrdil, že opravdu chtěl zastřelit prezidenta republiky a změnit svět, než se on sám zasebevraždí, se starají psychiatři a policejní vyšetřovatelé, kteří se zatím nedohodli, komu patří víc. Ale ke slovu už přišly i uvážlivější politické komentáře. Zatímco z celého světa přicházejí do Elysejského paláce telegramy plné účasti, prezidentovi přátelé vysvětlují, proč nejen tradiční Chiracův projev před novináři, ale i následující garden party v Elysejském paláci a jejich šest tisíc slavnostních hostů, vyznamenaných v minulosti Čestnou legií, řádem, který tu rovněž slavil své dvousté výročí, byli mimořádně klidné, radostné a přitom pracovní.

Prezident byl dobře informován, ale nechtěl dramatizovat situaci. "Sliby mé předvolební kampaně, kam patří pětiprocentní daní, budou dodrženy, boj za návrat ztracených občanských jistot pokračuje, s prací vlády jsem spokojen," prohlásil J. Chirac z televizní obrazovky v rozhovoru s novináři, kde o atentátu nepadlo ani slovo. Pozornějším posluchačům zato nemohly ujít jiné argumenty J. Chiraca, který na jedné straně považuje za samozřejmé otevření EU pro kandidátské země ze střední Evropy už v r. 2004, ale zároveň zdůrazňuje, že Francie až do r. 2006 nehodlá vzdát celoevropských subvencí placených především Německem pro své zemědělství, což podle názoru celé EU její otevření směrem do středu Evropy prakticky znemožňuje.

"Mé sliby budou dodrženy," řekl rozhodně francouzský prezident a kromě toho, že na novou vládu Francie a na jejího liberálního premiéra J.P. Raffarina, který 15. července posnídal v Londýně se svým britským protějškem, čeká k hospodářskému vyřešení společně s EU tato francouzská politická kvadratura kruhu.

To nejzávažnější, co nová pravicová Paříž, kde už se J. Chirac nemusí dělit o moc s pravicovým premiérem tak, jak to musel dodržovat posledních pět let, chtěla sdělit Francii a světu, prozradila - alespoň v očích prezidenta republiky - který se v úterý setká s V. Havlem. Už ta tradiční vojenská přehlídka na Elysejských polích, kterou zahájili američtí kadeti z West Pointu, a kterou uzavřel kamión newyorských hasičů, který sklidil největší potlesk přihlížejících diváků.

Boj proti mezinárodnímu terorismu, boj, který v Paříži potvrdil i nepodařený atentát, boj, který po 11. září zahájily Spojené státy, musí být pro všechny demokracie společný - sděluje Paříž.

rse@rozhlas.cz

autor: Adolf Bašta
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.