Podzimní obloha pro fotku stvořená

Léto je pryč, s ním i krátké noci a bohužel i vysoké teploty. Na druhou stranu pro majitele pokročilejších fotoaparátů je právě nadcházející podzim studnou inspirace nejen pro noční scenérie. Pokud se omezíme jen na měsíc říjen, téměř veškerou slávu strhne Měsíc. Ovšem ne jen svým svitem, v několika případech i svou nepřítomností. Nápadů je mnoho, shrneme si jen ty nejzajímavější.

Nov přináší zodiakální světlo
Měsíc se v sobotu 5. října octne v novu, což za jasného počasí znamená ideální čas pro pozorování a focení tmavé hvězdnaté noční oblohy. Pochopitelně – daleko od měst, nejlépe vysoko v kopcích s velmi dobrým výhledem a čistým vzduchem. Pokud se na první říjnový víkend vydáte někam do hor daleko od světelného znečištění, odkud je výhled k východnímu obzoru, nastavte si budíka přibližně na 5. hodinu ranní. Právě v období krátce před novem až do prvních dnů po první čtvrti, přesněji mezi 3. a 16. říjnem, nastává ideální období pro sledování tzv. zodiakálního světla. Jde o záři Slunce rozptýlenou na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Nejvýraznější jsou kužele na východ a západ od Slunce, které jsou vidět při patřičné hloubce naší mateřské hvězdy pod obzorem. Bělavé kužely jsou ráno i večer pozorovatelné z rovníkových oblastí, naopak u pólů je jejich viditelnost obtížná, protože se táhnou prakticky na obzoru. V našich zeměpisných šířkách je nejlepší období vždy kolem rovnodennosti. Na jaře spatříme kužel zodiakálního světla večer po soumraku, na podzim naopak ráno za rozbřesku. Vyfotit si zodiakální světlo vyžaduje opravdu tmavou oblohu, fotoaparát se stativem, širokoúhlý objektiv a dlouhé expozice.

Mléčná dráha a zodiakální světlo v Chile|foto: Kamil Hornoch, Petr Horálek

Mlhavé drama se hvězdami
Typickým rysem podzimu jsou časté mlhy nebo inverze. Zatímco lokální mlhy vyplní malá údolí a svými jazyky v noci kouzlí mystickou atmosféru, nepříjemné inverze jsou schopné zalít i celé naše území a krásné výhledy na ně poznáte jen z výšin našich pohoří. V obou případech jsou právě ty oblasti, kde je horní vrstva mlhy či inverze na úrovni pozorovatele, ideálním prostředkem pro fotografie. Mlhy se mohou nasunout velmi rychle, a tak i jediná expozice přicházející bělavé peřiny, často rozptylující zář lamp či měst, může být krásná. Kolem hvězd se utvoří malá bělavá hala; u velmi jasných zdrojů světla, například Měsíce, i tzv. světelná koróna (vše závisí na velikosti částic v mlze). Takže stačí vyhlížet mlhy a experimentovat s dlouhými expozicemi.

Potemnělý Měsíc na dva roky naposledy
Než říjen sklouzne do třetí dekády, dočkáme se nevýrazného, ale i poměrně neobvyklého úkazu. V noci na sobotu 19. října se nad našimi hlavami odehraje polostínové zatmění Měsíce. Úkaz, který je běžně očima nepozorovatelný, bude v tomto konkrétním případě na hranici vjemu pouhýma očima a rozhodně dobře zaznamenatelný fotograficky. Měsíc v úplňku se ponoří do zemského polostínu natolik, že okolo 1 hodiny 50 minut (ještě letního času) bude jen asi 0,14° severozápadně od okraje plného zemského stínu, a tak se nám bude zdát, jako by jej někdo zespod zašpinil. Protože jde o náš Měsíc, bude focení poměrně snadné. Stačí mít foťák na stativu a vybavit se pokud možno nějakým větším objektivem (s ohniskem nad 500 mm, pokud chcete fotit detaily). Kdyby snad příroda přičarovala ještě nějakou tu mlhu nebo vysokou oblačnost, při níž svit úplňku dodává patřičné světlo barevným optickým úkazům jako halo, irizace či koróna, tak jen lépe. A kdy další zatmění Měsíce? Až 28. září 2015. Ovšem čekání se vyplatí, protože po dlouhých letech to bude zatmění úplné.

Zatmění Měsíce 19. října 2013|foto: EAI/ Expresní astronomické infrormace

Kometa na obzoru?
Konec října už bude ve znamení očekávání. Na ranní obloze v souhvězdí Lva začne po obloze zrychlovat svůj pohyb kometa C/2012 S1 ISON. Kometa by v té době už mohla být viditelná v malých dalekohledech a měla by se honosit protáhlým ohonem. Již v tuto chvíli probíhají mezi astronomy horlivé debaty o její budoucnosti a podívané, kterou by mohla přinést. Bohužel předpovědět chování komety s naprostou přesností nejde, a tak existují různé scénáře. Veškeré otazníky směřují především k datu 28. listopadu, kdy se vlasatice přiblíží ke Slunci na vzdálenost asi 1,1 miliónu kilometru, což z ní činí tzv. lízače Slunce. Pokud svůj pekelný průlet kometa přežije, budeme moci na počátku prosince vyhlížet opravdovou vlasatici. To je ovšem jen jeden z mnoha scénářů; vpravdě zrovna ten, který si všichni přejí, ale zatím s ním lze počítat jen s obrovskou rezervou. Každopádně vyhlížet a fotit kometu ještě před průchodem přísluním se vyplatí, zejména však v první polovině listopadu. Tehdy nebude rušit Měsíc a kometa by měla poměrně prudce zjasňovat nad hranici viditelnosti pouhýma očima.