Podzemní hlodavci se brání rakovině po svém

Spojuje je i jeden unikát: ani rypoši, ani slepci nikdy neonemocní rakovinou.

Slepec obecný (Spalax microphthalmus)|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Vivian 755

Vzhledem k jejich příbuznosti a podobnému životnímu stylu by se dalo předpokládat, že rypoši i slepci se vzniku nádorovému bujení brání stejným způsobem. Na tým vědců, který vedli Vera Gorbunova a Andrei Seluanov z Rochesterské univerzity, však čekalo překvapení. Před třemi lety Gorbunova a Seluanov přišli na to, že rypoše před rakovinou chrání gen označený jako p16. Díky němu se nádorově změněné buňky začnou chovat, jako kdyby trpěly klaustrofobií a nesnesly tlačit se v davu. Jakmile je jich příliš mnoho, přestanou se dělit a zanedlouho uhynou. Vznik nádoru se tak zastaví v samém počátku.

V nové studii se vědci zaměřili na dva druhy slepců: Spalax judaei z centrálního Izraele a Spalax golani z Golanských výšin. Mechanismus, který u nich brání vzniku rakoviny, zkoumali na tkáňových kulturách kožních buněk fibroblastů. Buňky dokázali přimět k tomu, aby se rozdělily maximálně 15 až 20krát – pak celá kultura uhynula. Zdálo by se, že jde o stejný jev jako u rypošů, ale jeho podstata je jiná. Jakmile se buňky dostanou do takzvaného prekancerózního stavu, který předchází malignímu zvrhnutí, začnou produkovat „sebevražedný“ interferon beta (IFN-β). Jeho působením pak nekrózou zahynou nejen všechny abnormální buňky, ale také ty zdravé v jejich okolí, které by mohly podporovat růst nádoru.

Rypoš lysý (Heterocephalus glaber)|foto: licence Public Domain, volné dílo, Trisha M. Shears

Slepci si tedy vyvinuli zcela jiný protirakovinný mechanismus než jaký vlastní rypoši. U obou však zřejmě jde o adaptaci na podzemní způsob života, díky kterému jsou hlodavci chráněni před predátory a dožívají se extrémně vysokého věku.

Zdroj: PNAS