Podpisy v Aténách

Václav Klaus říká, že náš vstup do EU je sňatkem nikoli z lásky, ale z rozumu. Svými výhradami k fungování Unie si vysloužil pověst euroskeptika, přičemž sám se považuje za eurorealistu. Vladimír Špidla je naopak eurooptimistou, přínos integrace nespatřuje pouze v odstraňování ekonomických bariér a vidí důvody i pro hlubokou integraci politickou. Projekt Evropské unie je v něčem definován jasně, v něčem je pak otevřený. Je tedy dobré, že včera v Aténách historický dokument podepsali oba. Symbolicky je tím řečeno, že otázka nestojí, zda v Evropské unii máme být. Jde pouze o to, proč v ní máme být. Pragmatik bere na vědomí, že vstup do EU je nabídkou, kterou nelze odmítnout, neboť zůstat mimo by bylo ekonomicky sebevražedné. Pro stoupence evropanství by pak neúčast v Unii představovala obrovskou škodu politickou, kulturní i civilizační.

Jisté je, že o tom, jak má EU ku prospěchu lidí žijících v Evropě v budoucnosti fungovat, můžeme diskutovat pouze v jejím rámci, jako její členové. Na tom se shodnou liberál se socialistou, protože to říká selský rozum. Vstup do EU není pouze zájmem v Česku žijících Evropanů, ale i českým národním zájmem, protože jen v EU lze národní zájmy úspěšně hájit. Jakmile se jako členové EU budeme podílet na prosperitě Evropy, může ovšem být v budoucnu překvapivě problémem zjistit, co je vlastně tím národním zájmem hodným speciální obrany, když už tím zájmem nebudou plné ledničky. Snad něco vymyslíme, abychom to ubránili.