Podobné propojení architektury a krajiny jako v Hejnicích nenajdete nikde v Evropě, uvažuje ředitel

25. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V Hejnicích na Frýdlantsku vykáceli stoleté lípy v tamním parku u kláštera

Historik Jan Heinzl stojí v čele kláštera v Hejnicích, které je mariánským poutním místem. Patřilo k nejvýznamnějším v Čechách, Lužicích i Dolním Slezsku. Hejnice v Jizerských horách byly kdysi duchovním centrem rodů Gallasů a Clam-Gallasů. „Je naprosto jedinečným propojením krajiny a barokní architektury. Podobu, kterou realizoval architekt (Antonín) Haffenecker, který vsadil chrám Navštívení Panny Marie do přírody Jizerských hor, nenajdeme nikde,“ říká.

Pohled z vyhlídky na Hejnický chrám a klášter

O klášter na průsečíku poutních cest z Polska, Německa a Čech pečovali od konce 17. století do roku 1950 Františkáni. Později byl internačním táborem pro řeholníky a řeholnice a ještě později školní jídelnou a družinou. Nakonec budova zcela zpustla, ale dnes je Klášter Hejnice mezinárodním centrem duchovní obnovy.

Hejnice jsou konferenčním centrem, letoviskem a nově i součást přírodní památky UNESCO. V kryptě pod kostelem je hrobka rodiny Gallasů, Clam-Gallasů a také Františkánů. „Je tam například urna se srdcem neapolského místokrále Jana Václava Gallase,“ popisuje v pořadu Hovory.

Pohřebiště přečkalo všechny útrapy i časy socialismu, kdy si v budově nad hrobkou hrály ve školní družině děti. Po roce 1989 klášter vzkřísil a znovu vybudoval katolický kněz Miloš Raban, který se vrátil do Československa z exilu.

Nový smysl

„Raban dal Hejnicím nový smysl. Vzniklo to jako koncept, kdy pochopil smysl místa a začal s obnovou kostela. Skrze dohodu s Františkány, kdy řád daroval litoměřické diecézi objekt kláštera, začal intenzivně pracovat na obnově s tím, že si přeje, aby v něm vzniklo mezinárodní centrum setkávání.“

Rozlehlý areál kláštera je také potřeba provozovat a financovat. „S ohledem na restituce není jednoduché spravovat majetek církve, který je bývalým patronátem. Hejnice byly vystavěny šlechtickým rodem a jím až do roku 1945 také financovány. Současná situace, kdy jsme zřízeni Biskupstvím litoměřickým, je zcela nová. Bohužel nám chybí donátoři typu Clam-Gallasů. Stojí to velké úsilí.“

Hejnice (pohlednice)

Je otázkou, jestli církev má umět provozovat podniky tohoto druhu tak, aby si na sebe vydělaly. „Vnímám církev daleko komplexněji. Proto si velice vážím toho, že nám v nejtěžších chvílích pomohli křesťané, tedy katolíci i evangelíci z Německa a Rakouska. A pokud víme, proč taková místa máme, pokud víme, k čemu slouží, tedy k evangelizaci, k tomu, aby to byla místa, kde se člověk nevěřící nebo hledající, může setkat právě s církví, tak to má smysl a dá se to ufinancovat.“

Hejnice, tedy Heindorf, leží v regionu, který má za sebou pohnutou česko-německou minulost. „Hejnice jsou mým domovem, jsou domovem i mých předků. Mám česko-německé kořeny – a jsem na ně hrdý,“ dodává ředitel.

Jan Heinzl, host Hovorů

Vztah Čechů k Němcům je pořád velké téma. „Tam, kde jsem doma, se snažím být i skrze svůj původ nějakým způsobem platný.“  Z obou stran rodiny je Heinzl totiž polovičním českým Němcem. „Polovina rodiny pochází z oblasti Šumavy, druhá, německá, z Jizerských hor. Rodiče se poznali v Hejnicích,“ popisuje.

Když tatínek přivedl představit svou budoucí ženu, tak mu „babička, tedy mámy tchýně řekla: ,Jsem moc ráda, že jsi to ty, aspoň si nebudete muset nic vyčítat‘,“ uzavírá.

Celé Hovory najdete v audiu, ptal se Petr Vizina.

autoři: Petr Vizina , sch
Spustit audio

Související