Podmínky Miloše Zemana před 4 lety a Vladimíra Špidly nyní se zásadně liší

Zemanova argumentace je jasná; jeho menšinová vláda vydržela 4 roky a další by opět mohla 4 roky vydržet. Je to sice na jedné straně určité riziko, ale na straně druhé dobrá cesta k prosazování programu ČSSD. Miloš Zeman natvrdo odhalil půvab jednobarevné menšinové vlády, když řekl, že řadu opatření dělá vláda exekutivními opatřeními a vyhnete se tak konfliktům uvnitř vlády. Jinými slovy, vláda a jednotliví ministři toho zmůžou hodně, k parlamentu musejí jít jen s částí návrhů. A pokud je vláda jednobarevná, nedochází v ní k žádným konfliktům. Čím méně stran, tím méně názorů, samozřejmě.

Neplatilo to o Zemanově vládě zcela, konfliktům se nevyhnula ani v rámci jedné strany. Dlužno připomenout časté přestřelky mezi ministrem Grégrem na jedné straně a na ministry Kužvartem a Mertlíkem na straně druhé. Nezapomenutelná vzpomínka je např. na to, jak si místopředseda vlády Mertlík na tiskové konferenci vlády ťukal na čelo při proslovu svého místopředsedy vlády Grégra. Pravda ale je, že čím déle vláda sociální demokracie úřadovala, tím kompaktnějším dojmem působila.

Zeman nyní radí Špidlovi podobný postup, a však situace je přece jen poněkud změněna, a to v dobrém i horším smyslu pro menšinovou vládu. Ta Zemanova totiž vznikla před 4 lety za pomoci zvláštního instrumentu, zvaného Opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS: Obě tyto strany nyní nejeví velkou ochotu něco podobného opakovat. ODS také proto, že se jí Opoziční smlouva příliš nevyplatila. Díky objektivním okolnostem se jí nepodařilo dosáhnout prakticky ničeho z deklarovných cílů - především reformy volebního zákona a ústavy. Naopak byla ODS kvůli smlouvě 4 roky vnímána, jako strana polovládní, nikoliv jako strana opoziční. ODS nyní správně cítí, že cesta k případnému volebnímu vítězství v příštích volbách musí nyní vést už jen přes plnohodnotnou opozici. Jak dlouho to ODS vydrží, to samozřejmě záleží na vývoji povolebních jednání.

Nějaká obdoba Opoziční smlouvy zřejmě nehrozí ani ze strany Koalice, byť zejména pro US by byla )z hlediska zachování si své vlastní tváře) výhodnější nějaká tichá podpora ČSSD, než přímý vstup do levicové vlády. Koalice ale na kritice Opoziční smlouvy postavila část své politiky, a bylo by nyní velmi trapné, aby sama nějaký podobný instrument zaváděla.

Situace se změnila také tím, že ČSSD má nyní proti Koalici tak výhodné postavení, že nemusí přistupovat na požadavek vládní partity pro partnery a na požadavek práva veta. Naopak se nijak netají, že Koalice může získat maximálně 6 křesel ve vládě, ale lépe pouze 4. Přitom podle ústavy vláda rozhoduje ve sboru, takže Koalice může být kdykoliv přehlasována. Vláda ČSSD s Koalicí bude tedy de facto jednobarevná.

Podobně výhodná situace nastala pro Vladimíra Špidlu v Poslanecké sněmovně. Za Miloše Zemana nemohli komunisté sami podpořit návrh ČSSD, činili tak sice zhusta, a však vždycky se k nim musel připojit ještě nějaký další subjekt - v programových věcech zejména KDU-ČSL, a méně US, nyní může Vladimír Špidla spolehnout jen na KSČM, která s poslanci ČSSD disponuje velmi pohodlnou většinou. Je tedy nasnadě, že mnohé návrhy levicové vlády a jejího šéfa (levicového myslitele Špidly) najdou podporu u ultralevicová KSČM. Pravice (ať už ve vládě nebo mimo ni) bude postavena do role pouhého statisty.

Manévrovací prostor šéfa ČSSD Špidly není tedy zase tak malý, jak by se dalo na první pohled předpokládat. Naopak, mnoho toho neriskuje, ani když sestaví Koalici, ani když sestaví vládu menšinovou. Vždy může spolehnout na vládní většinu ČSSD nebo na parlamentní ČSSD a KSČM. A pokud už avizoval, že nemá nic proti zastoupení KSČM dokonce ani ve vedení Poslanecké sněmovny, je možné předpokládat, že komunističtí poslanci budou za své vyvedení z izolace náležitě vděční.

Premiér Miloš Zeman, když radí svému nástupci, vychází ze stejných podmínek, jaké měl před 4 lety on sám, Špidla má ale podmínky nesrovnatelně lepší. Trapná situace je ale především pro českou pravici. Její možnost ovlivňovat dění je skoro nulová. Její jedinou šancí je zkultivovat síly do dalších voleb, to ale těžko půjde s rolí statistů ve vládě nebo v tiché podpoře, stejně jako to asi těžko půjde s ODS a s jejím vedením ve stávajícím složení. Menšinová vláda ČSSD by tak paradoxně byla nejvýhodnější právě pro českou pravici a její budoucnost. Naopak pro ČR a její vstup do EU bude lepší, když vláda nebude spočívat jen na podpoře KSČM. To ale bude věcí jen rozumné dohody demokratických politických stran, ničeho jiného.

rse@rozhlas.cz