Podivný trojúhelník a hlava státu

20. prosinec 2004

Věru zvláštní věci se dějí v prostoru vymezeném třemi body, které přestavují: Ústavní soud - Senát - a prezident republiky. Jakoby vládlo tomuto trojúhelníku podivné prokletí a činilo ho podobným tomu Bermudskému. Senát právě odmítl Jaroslavu Novotnou, z níž chtěl mít Václav Klaus čtrnáctou ústavní soudkyni, když mu předtím odmítl několik jiných kandidátů.

Vypadalo to následovně: Prezident někoho navrhl, ale Senát, v němž převažovali lidé jemu nenaklonění, návrh nepřijal. Prezident za čas navrhl dalšího - a Senát ho znovu zamítl. Zprvu se zdálo, že jde o dlouhodobý prestižní souboj. Alespoň komentáře samotného prezidenta a jeho kanceláře takový výklad naznačovaly.

Tentokrát se potvrdilo, že je to jinak. Letošní troje volby výrazně upevnily postavení strany, která je běžně vnímána jako strana Václava Klause. Také složení Senátu se změnilo v její prospěch. Zdálo by se, že pocit uspokojení umožní prezidentovi uvážlivý výběr šťastnou rukou a že jeho návrh v Senátu projde. Nestalo se tak. Prezidentova volba byla tentokrát méně prozíravá než kdykoli předtím.

Navrhovaná Jaroslava Novotná působila do té doby na Nejvyšším státním zastupitelství. Pracovala tam prý tak špatně, že musela být ze své funkce odvolána. - To ale není všechno. Tato dáma byla do prosince 1989 členkou KSČ, do níž vstoupila - pozor! - jako vysokoškolačka někdy na jaře r. 1977. To byl, jak známo, rok Charty 77. V lednu toho roku začala štvanice na její signatáře. V jakém rozpoložení mysli a z jakých pohnutek asi vstupovala právě tehdy mladá inteligentní žena do vládnoucí strany, jejíž antidemokratičnost už musela být zřejmá i lidem s dlouhým vedením? - Ani to ještě není všechno. Letos v srpnu se paní Novotná vyjádřila v odborném časopise pochvalně o tzv. eurozatykači. Přitom se ale v soukromém dopise prezidentu republiky solidarizovala s jeho odmítavým postojem - k témuž eurozatykači. Byl to projev podlézavosti? Anebo projev rozštěpu osobnosti? Nevíme. V každém případě lze ale chápat odmítavý postoj většiny senátorů, včetně těch, kteří jsou členy ODS.

Dopřejme paní Jaroslavě Novotné klidu. Tak jako vstoupila na chvíli do světla ramp, tak z něho zase vystoupila. Je tu však jiná okolnost. Znepokojivější. Tou je výběrová schopnost samotného prezidenta republiky. Případně schopnost jeho nejužšího týmu poskytnout mu potřebné informace a korektivní servis. Byla kandidatura paní Novotné důsledkem pouhé nedbalosti? Vzhledem k předchozím zamítnutým kandidaturám se nelze vyhnout obavě, zda nejde o nedbalost notorickou. Anebo na pana prezidenta zapůsobil lichotivý dopis? Zdá se, že personální politika není jeho příliš silnou stránkou. Výběrová schopnost je však jen dílčí funkcí mnohem širší dispozice, totiž funkce rozhodovací. Václav Klaus si zakládá na tom, že ví, jak funguje ekonomika v moderní společnosti, a dává najevo, že to ví lépe než mnozí jiní. Vnucuje se otázka, zda ví, jak funguje moderní společnost. - Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že se naše hlava státu těší mimořádné důvěře veřejnosti. V nejbližší době stane český stát před důležitým rozhodnutím o svém postavení ve sjednocující se Evropě. Jak to asi dopadne s případným referendem o Evropské ústavě, jsou-li tu důvodné pochybnosti o rozhodovací schopnosti hlavy státu, která se přitom těší mimořádné důvěře? Kdysi jsem četl příběh o plavbě lodi, jejíž posádka zjistila, že se loď odchýlila od stanoveného kurzu. Hledali příčinu. Přišli na to, že se blízko kormidelníkova kompasu nachází odložený prázdný železný barel, který působil na střelku kompasu. Barel odstranili a kurz lodi vyrovnali. - Kdo máš uši k slyšení, slyš. Nedovedu ovšem říci, kdo je kormidelníkem, kdo kompasem a kdo je tím odstaveným barelem.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio