Po vzdělanosti příliš neprahneme

Ta se s ním ale vypořádala velmi ležérně. Je to pochopitelné, neboť mediální scéna jako celek (tzn. až na výjimky) funguje nejen jako katalyzátor, ale i jako jeden z mocných vykonavatelů tohoto poklesu. Zdůrazňuji: jeden z mnoha.

Vyprávěl mi kolega, který vyučuje na gymnáziu, jak tu výzvu rozmnožil a rozdal rodičům svých žáků. Neudělala na ně viditelný dojem. Ač měli poté příležitost s kolegou hovořit, zajímalo je pouze známkování jejich ratolestí. Nikoli jejich vzdělanostní růst jako takový, ale jen a jen způsob, jakým se promítne do školního záznamnictví a výkaznictví.

Připomnělo mi to dávné časy, kdy jsem byl rodičem dítek školou povinných. Šlo mi přirozeně o to, co z nich bude, jakými budou lidmi. Ale v kontaktu s tehdejším školstvím, které bylo nuceno fungovat i jako převodová páka státní moci, se můj zájem redukoval na starost, jaký budu mít kádrový posudek já, jaký ony. A také jaké budou mít známky. Nebylo divu, doba byla nemocná a společnost mrzačená. Například čistky raných 70. let pustily žilou mnoha kulturním institucím. Některé zcela zlikvidovaly. Hodnota vzdělanosti tehdy záležela jen na postoji jednotlivců, společenskopolitická praxe vyzdvihovala jiné "hodnoty" (to slovo mám teď v uvozovkách). Jak moc se to změnilo? V myslích rodičů, jejichž děti kolega učí, asi nepříliš. Pouze v jejich myslích?

Vzdělanost zahrnuje nejen znalosti a dovednosti, ale také postoje, charakter, osobnost a její zralost. Jak velký hlad po takové vzdělanosti má společnost? Dá se měřit? Na rozdíl od výše příjmů nebo třeba hladiny cholesterolu v populaci se měřit nedá. Lze na něj usuzovat jen nepřímo, hypoteticky. Například podle profilu mediální scény. Ten odpovídá poptávce. Pozorovatelé, které osobně pokládám za věrohodné (a není jich zanedbatelný počet), soudí, že kultivační potenciál většiny našich médií je nulový, ba negativní. A že tento stav je zřejmý posledních 10, 15 let. Jenže tento sesuv vyplývá z poměru nabídky a poptávky. Řadu médií, zejména časopisů, která usilovala o vyšší vzdělanostní standard, neviditelná ruka trhu prostě vyřadila. Naproti tomu média, která se přizpůsobila sesuvu, zvýšila svůj odbyt.

Svůj podíl na tom má i generační směna. Vzpomínám na Pražské jaro před 40 lety. To nebyla jen vnitrokomunistická záležitost. Tehdy se dokázali reaktivovat lidé, které formovala atmosféra 1. republiky. Dnes jsou skoro všichni na pravdě Boží. Předali štafetu jen nemnohým. Dnešní generace, od těch nejmenších po seniory, jsou utvářeny už jinou zkušeností se světem. Hodnota vzdělanosti ve výše uvedeném smyslu se v něm osvědčuje jako nepříliš praktická. Zkrátka: naše současná společnost nějakým hladem po ní netrpí. Je snad v tomto směru zcela bez šancí?

Snad tak docela ne. Doc. Bečvář, matematik a spiritus movens výše zmíněné výzvy, seznámil se svým pohledem na věc ještě dlouho před jejím uveřejněním shromáždění učitelů matematiky. Měl velký ohlas. Ťal do živého. V kuloárech se prý potom říkalo, že poukázal na nedostatek, ale nenaznačil, jak jej odstranit. Je to nedorozumění. Technologie odstranění mizérie této povahy neexistuje. Lze nás administrativně přimět, abychom neplýtvali, jezdili ohleduplněji nebo třídili odpad. Nezájem o vzdělanost však nelze penalizovat. Upozornění na bídu tohoto druhu je účinné, pokud podnítí individuální rozhodnutí. A to už není věcí toho, kdo upozorňuje, ale toho, komu je upozornění adresováno. - Naší šancí jsou ti, kdo výzvu zaslechli a při tom si uvědomili, že ťala do živého. Pokud se rozhodnou, že sami osobně nebudou nadále silám úpadku podléhat, může to pro začátek stačit. Podobně vznikaly za normalizačního režimu, vůči kultuře nepřátelského, tzv. ostrůvky pozitivní deviace, které časem vytvořily paralelní kulturu. Jejím viditelným představitelem se časem stalo hnutí zvané disent. Mělo to i praktické politické důsledky. Komunistický režim se všude kolem hroutil, jen u nás se k tomu jaksi neměl. Díky disentu jsme se nakonec přidali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .