Po volbách

15. listopad 2004

Bezprostředně po vyhlášení výsledků druhého kola voleb do třetiny Senátu zde máme diskusi o jeho smyslu. Tentokrát ji rozvířil předseda ČSSD, která shodou okolností nezískala ani jedno senátní křeslo. V tu chvíli postřehl, že obliba horní komory parlamentu je mezi lidem nevalná, a jeví se mu vhodné diskutovat o konstituci parlamentu jednokomorového. Naopak předseda vítězné ODS, jinak dlouholetý kritik Senátu, označil slova poražené konkurence za strašně ukvapená.

Kaše se určitě nebude jíst tak horká, jak se právě vaří. Senát lze zrušit pouze změnou Ústavy a ke změně Ústavy je zapotřebí souhlasu senátorů. Pomiňme teď debatu, jak pravděpodobná může být ochota kaprů vypustit si rybník, a povšimněme si, že Senát vadí stranám, které v něm nemají vliv. Zrušit ho přitom mohou pouze ty, které v něm vliv mají. Jelikož do Senátu občané zpravidla volí opozici, která je pak schopna blokovat ústavní změny, které si přeje vládní poslanecká většina, je Senát prakticky nezrušitelný.

To ale politici dávno vědí, a je tedy s podivem, že místo kritiky horní komory raději nepřemýšlejí, jak Senátu v očích veřejnosti zajistit větší respekt. Stačí k tomu relativně málo - zvýšit Senátu pravomoci a nechat kandidovat veřejně respektované osobnosti místo zasloužilých straníků. Debata o Senátu je samozřejmě debatou o volebním systému, úspěšné straně se pochopitelně zamlouvá systém, kdy vítěz bere vše. V opozici tak politici zjišťují, že být pouze do počtu, není nic moc, a jsou schopni ocenit ústavní mechanismy, které vítězům znemožňují jít přes mrtvoly.

Získání silné pozice v Senátu ODS nepochybně politicky zúročí. Ostatně, podobně jako vítězství v krajích, jejichž smysl také kdysi zpochybňovala. Sečteno, podtrženo - nic se rušit nebude.

autor: iho
Spustit audio