Po prvním kole arbitráže

22. září 2001

Kdyby se 11. září nestala "americká tragedie", musela by si domácí média mnohem víc všímat výroku z druhého arbitrážního řízení, které proti České republice vede Ronald Lauder, domnívající se, že nebyly dostatečně ochráněny jeho investice v TV Nova.

Téma je to totiž nadmíru přitažlivé. Nejen proto, že krátce předtím, než tentokrát dali arbitři ve Stockholmu za pravdu Lauderovi, s vlastně tou samou věcí neuspěl u mezinárodního řízení v Londýně. Tehdy šlo o zkoumání, zda byly Lauderovy investorské vklady chráněny z hlediska příslušné smlouvy mezi Českou republikou a USA. Připomeňme, že Lauder sice neuspěl, ale podle rozhodčích jen proto, že se v době, kdy jeho investice skutečně důkladně jištěny nebyly, proti tomu nic nenamítal a nepodnikal v tom smyslu žádné kroky.

Šlo o dobu, ve které ředitel Novy Vladimír Železný dosáhl toho, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání souhlasila se stavem, v němž se sice Lauderova společnost CME, TV Nova od počátku financující, sice nedostala k rozhodující vysílací licenci, ale podle smlouvy přes firmu ČNTS dodávala Nově kompletní vysílání a následně pak inkasovala zisky z prodeje reklamních časů.

Jinými slovy, Lauder měl trvat na tom, aby licence přešla do jeho rukou. Jenomže nebyla politická vůle, otevřít televizní trh zahraničí a spolupráce s Železným tehdy klapala jako na drátkách. Lauder byl tedy uspokojen. Až když po čase zjistil, že Železný se sborem právníků plete neprůhledné sítě dalších a dalších smluv vedoucí k přelivu zisků, ředitele z funkce odvolal. Ten si ovšem samozřejmě ponechal licenci a zakrátko s pomocí půjček rozjel nové vysílání a Laudera s podniku zcela odstřihl.

Železný byl verdiktem z Londýna nadšen: Lauder si podle něho podnikatelský neúspěch zavinil sám, když špatně odhadl situaci. Uspokojení také vyjadřovali zástupci státu, vládní mluvčí dokonce hovořil o možnosti, že kabinet bude žádat od Laudera veřejnou omluvu hlavně za to, že před časem inzeroval v americkém tisku varování proti podnikání v České republice. Fakt, že arbitráž upozornila na nedostatečnou ochranu investice, přitom vláda ignorovala. Uplynulo ovšem jen pár dní a ze Stockholmu přišel verdikt opačný, a to ve sporu o ochraně investic pro změnu holandských, neboť i tam CME působí. To byla a dosud je velmi studená sprcha. Železný samozřejmě opět situaci komentoval: my tady v Nově jsme nic neprohráli, tvrdil, ale dodal, že stát, tedy my všichni, ano. A připustil, že vše odstartovala Nova, která se s Lauderem rozešla.

Zaskočený stát pak kontroval slovy ministra zahraničí Jana Kavana: podle informací, které má k dispozici, nebyl při mezinárodní arbitráži nebyl český zástupce brán tak vážně, jak vyžadovala procesní pravidla a vláda se prý skoro jistě obrátí na švédský soud. To ovšem znělo dost podivně, pod verdikt se sice český zástupce nepodepsal, ale druzí dva arbitři, tedy většina, ano a těžko si lze představit, že by v řízení došlo k takovým přehmatům, aby se dal výsledek zpochybnit.

Arbitráž ovšem ještě pokračuje - po výroku o nedostatečné ochraně investic ještě bude muset následovat rozhodnutí o výši škody. Víme, že Lauder žádá 500 miliónů dolarů, což je suma, kterou by republika asi neunesla. Lauderova pravá ruka v CME Fred Klinkhammer se už také nechal slyšet, že by nároky mohla uspokojit nějaká jiná televize, k níž by Lauderovi stát umožnil přístup a zmínil konkrétně Primu. To ovšem také asi není moc schůdné. Prima je v soukromých rukou ( i když se mimochodem vlastně ani pořádně neví v čích, byť to vypadá, že jde o firmy, které jsou také blízko Nově). A vláda - i kdyby snad chtěla - se nebude moci Primy nějak zmocnit a CME ji coby protihodnotu nabídnout.

Až bude zpochybnění verdiktu zapomenuto, bude muset vláda čekat na rozhodnutí o výši náhrady. Je asi důležité, kdo tentokrát bude Českou republiku v řízení zastupovat, neboť Josef Hándl, který ve Stockholmu neuspěl a stěžoval si, mezitím rezignoval. Jeho nástupce musí přijet do Stockholmu dobře připraven a snažit se ztráty minimalizovat. Že ale k nějakým dojde, je nyní už velmi pravděpodobné. Co se pak bude dít, je ve hvězdách a nejspíš se tím bude muset zabývat až příští vláda.

Ta ovšem už může mít k Železnému trochu jiný postoj a jeho donedávna neotřesitelné postavení pak nejspíš oslabí. Neboť nikomu, ani věrným divákům Novy a příznivcům dobrodružného generální ředitele se nebude líbit, že má za jeho obchvaty stát platit - samozřejmě i z jejich kapes platit. Může dojít k revizi postojů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, mohou se začít měnit pravidla na mediálním trhu, včetně otázek stále méně průhledného vlastnictví licencí.

Železný má navíc, jak známo, doslova horu dalších potíží. Lauderovi by měl podle rozhodnutí arbitráže už ze začátku roku vrátit zhruba miliardu korun, kterou od něj před lety dostal na vyplacení dalších podílníků CET 21 a tedy získání majority ve firmě vlastnící vysílací licenci. Železný sice nejprve vyhlašoval, že zaplatí (a pak "jim to ale všechno vrátí") a mluvil jen o týdnech. Lauderovi dodnes nedal nic.

Jen soudu předložil směnku na rovněž milardu, kterou údajně uhradil neznámé lichtenštejnské společnosti Astrona za to, že jí před lety poskytl (snad na nějakou půjčku) coby jistinu dnes bezcenné akcie ČNTS. A že jsou tyto akcie dnes bezcenné, je podle něho Lauderova vina, Železný tím utrpěl a tudíž už nic nedluží.

To vypadalo fantasticky a tak se na to také dívá lichtenštějnská policie - jako na pokus o podvod. Železný už na její žádost vypovídal u pražského soudu. Nadto je jeho podíl v CET 21 de facto v rukou finančního úřadu Prahy 6, který vyčíslil, že mu Železný nezaplatil daně ve výši blížící se málem ke sto miliónům korun. A to už nemluvíme o zablokovaných majetcích a účtech Železného, jeho bývalé ženy, na níž leccos přepsal, anebo firem spojených s jeho právníky. Je tu také obvinění z celního úniku za vzácné obrazy nakoupené v cizině.

Pro Železného je ovšem opravdu nebezpečné nadcházející druhé kolo stockholmské arbitráže. I když zní suma 500 miliónů dolarů nadsazeně a stát bude povinen zaplatit méně, i tak by to těžko Železnému prošlo. Dost možná by se jej pak hleděli zbavit především lidé, kteří jsou od rozjezdu "druhé" Novy jeho partnery, nehodlající přijít o lukrativní podnik.

Český stát zatím musí platit jen náklady na londýnskou arbitráž - a samozřejmě za právní služby. Co bude na účtu po Stockholmu, je ve hvězdách. Ale už nyní je tu citelná ztráta, byť se jí vládní úředníci pokoušejí zamlžit. Totiž zpráva o tom, že v České republice bylo možné si cosi ne nepodstatného přivlastnit a nic se nestalo. To je zvěst pro zahraničí.

My jsme přitom užasle už před dvěma lety sledovali, že bezprostředně po tom, co Železný odstavil svého partnera, od něj přijali pozvání na oběd předseda vlády a Poslanecké sněmovny, čímž nepřímo jeho přinejmenším "nestandardní" počínání legitimizovali.

Můžeme jen doufat, že už by dnes něco podobného neučinili. Ale aby ovšem právě tito dva uznali nějakou svou chybu?

To se dosud nepřihodilo.

ČRo 6 / RSE

21. září 2001 Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu