Po čem pátrají vyšetřovací komise
Vyskytne - li se na české politické scéně závažnější problém, ozývající se z minulost, zřídí se na jeho objasnění vyšetřovací poslanecká komise. Ta vyslechne příslušné aktéry, je kolem toho dostatečná publicita, a poté jsou závěry, které jsou nejčastěji politické, rozsáhle využívány tou či onou stranou sporu k dokázání svého vlastního stanoviska. Jiné efekty komise zpravidla nepřináší a její detailní závěrečnou zprávou se málokdo zabývá.
Spíše se na veřejnost dostávají fakta, vytržená z kontextu. Jednou z takovým poslaneckých komisí, nyní pracující, je i komise na objasnění vzniku dluhu Všeobecné zdravotní pojišťovny. Má se tak stát do konce dubna a má být zodpovězena otázka, jaký má na dluhu podíl dosavadní vedení pojišťovny a jak efektivně pojišťovna vynakládala peníze.
Už samotné zadání i termín práce svědčí o tom, že jde o politický boj spíše než o cokoliv jiného, jak bývá při zřizování komisí pravidlem. Iniciovala ji totiž ČSSD poté, co její ministr zdravotnictví David Rath vyvolal velmi ostrý spor s vedením VZP, kterého se ale velmi vehementně zastávala opoziční ODS, na kterou Rath taktéž útočil a vinil ji a některé její politiky z finančního napojení na VZP.
Vypadá to tak, že komise by měla ještě do voleb jasně veřejnosti sdělit, že za dluh může vedení VZP a že její efektivita byla malá. Na skutečnou analýzu hospodaření VZP, ale především celého systému zdravotnictví, není totiž do dubna právě mnoho času. Ale pokud takové zadání je, může se to obrátit i proti zadavateli. Co když komise přece jen bude muset dojít k závěru, že samotné vedení za nic nemůže, protože celý zdravotnický systém je chybně nastaven? Ostatně, toto je zřejmé i laikovi, i bez komise. Tak se na její šetření asi prostě zapomene, jako se zapomnělo na šetření všech dosavadních komisí.
Kde je jádro problému, naznačil ostatně dnes před komisí vypovídající předseda její správní rady Richard Schwarz, který odmítl odpovědnost správní rady i vedení VZP za dluhy. Růst dluhu nemohly podle něj orgány pojišťovny ovlivnit, podle Schwarze je důsledkem špatné legislativy, špatně nastavených parametrů v pojišťovně a špatného rozhodování ministerstva zdravotnictví. Správní rada prý financování průběžně sledovala, upozorňovala na chyby systému a navrhovala možnosti změn zákonů. Bohužel ale podle předsedy správní rady VZP Schwarze nebyla obecná vůle provést nějaké zásadnější změny v systému.
Jak bylo řečeno, toto jsou obecně známé pravdy, které nemusí šetřit žádná komise. Problém je asi hlavně v tom, že ministerstvo zdravotnictví a VZP spolu zjevně dlouhodobě příliš nespolupracovaly. Za stav zdravotnictví ve státě v tom kterém volebním období je zodpovědná vládnoucí garnitura, tedy vláda. Ta politická strana, která vládne, předstupuje před voliče s programem a také skládá účty, to platí pro všechny oblasti, včetně zdravotnictví.
Současná vláda je pod hlavním vlivem ČSSD, která ve svém volebním programu slibovala kvalitní zdravotnictví, neomezení lékařské péče, ale při nezvyšování zdravotního pojištění a odmítala jakoukoli formu spoluúčasti pacientů. Tomu odpovídala politika ministerstva zdravotnictví. Jenže přes tento resort nejde rozhodující část prostředků do tohoto veřejného sektoru, jak je to u jiných ministerstev. Skutečný ministerstvem zdravotnictví je v tomto směru právě VZP, jak několikrát otevřeně podotkl současný ministr Rath.
A pokud tedy obě složky nespolupracují, či jak se nyní zdá, jsou proti sobě dokonce v opozici, někdo z nich musí ustoupit. A musela to být VZP. Kroky ministerstva zdravotnictví k její větší kontrole jsou tedy logické, i když se mnohým nemusejí líbit.
Na druhé straně, finance plynoucí do sektoru zdravotnictví z pojištění jsou typickými veřejnými zdroji. Měla by se proto o nich vést veřejná diskuse. A od toho je tady parlament jako celek, nikoli nějaká úzká vyšetřovací skupina. Ta totiž nemůže dojít k ničemu jinému, než k tomu, o čem mluvil předseda správní rady VZP. Jenže, je takový stav správný? Toť ten pravý a typický námět pro parlamentní rozpravu a také pro blížící se volební kampaň.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.