Pitvat mrtvé tělo je třeba eticky. Dárcům říkáme, že pomohou vědě a ušetří za pohřeb, říká profesor Kachlík

„Pitvalo se už řeckém Egyptě, kdy se prováděly pitvy těl odsouzených na smrt. V době římské nebyly pitvy časté, proto také slavný lékař Galén má ve svých knihách spoustu nepřesností, protože pitval spíš zvířata,“ uvádí vědec.

Pitvy byly časté také v období renesance. „Ale když se blížila nějaká církevní autorita, tělo bylo propadlem hozeno do kanálu a místo toho se pitvalo zvíře. V době baroka už pitvy začaly postupně probíhat, vzpomeňme slavnou Jeseniovu pražskou pitvu.“

Nezastupitelná složka výuky anatomie je etický přístup k tělu.
David Kachlík

Při pitvě se student učí nejen pracovat s nástroji, cítit rukama lidské tělo a vzdálenosti uvnitř těla. „Nezanedbatelný rozměr je i ten etický, protože jde o prvního pacienta, se kterým přichází do styku. Musí se k němu naučit chovat eticky. Protože to je člověk, který své tělo daroval.“

„Student by například neměl mluvit třeba v tramvaji o tom, co viděl na pitevně, z těla by neměl odřezávat části jen tak pro zábavu nebo něco zkoušet,“ vysvětluje Kachlík.

Potřebujeme 10 tisíc dárců

Kachlík usiluje o zkvalitnění výuky českých mediků podle rakouského vzoru, kde je dlouhodobě úspěšná kampaň, která přesvědčuje lidi, aby se stali dárci těl pro vědecké účely.

Čtěte také

Analýza příčin úmrtí: od 15 do 45 let jsme největším rizikem my sami, padesátníky zabíjí alkohol

„Zatím se snažíme pomocí článků nebo vystoupení v médiích oslovit lidi a požádat je, aby se nad tím zamysleli. V dárcovském programu máme zatím 300 dárců, ideální počet je ale 10 tisíc.“

Dostatečný počet těl totiž podle Kachlíka umožňuje vzdělávat nejen mediky, ale i mladé lékaře, kterým je možné podle rakouského, německého nebo švýcarského vzoru poskytovat možnost endoskopických a sonografických kurzů.

Lidem říkáme, že jejich tělo může pomoci i po smrti. A taky mohou ušetřit za pohřeb.
David Kachlík

„Například v Rakousku v 80. letech profesor Walter Thiel objížděl zemi a s lidmi mluvil, od té doby tři státní lékařské fakulty nemají problém, protože dárců v registrech mají přes 10 tisíc. V Anglii je národní registr, kam se lidé hlásí a těla zemřelých dárců jsou pak distribuována fakultám podle jejich potřeb.“

Ve Španělsku dárcovství podporuje církev – na rozdíl od Itálie, kde je církev zásadně proti. „A v Japonsku nebo Koreji je to součástí kultury už delší dobu, od 50. a 60. let minulého století tam problémy s těly nemají.“

Urna s tříletým zpožděním

Kachlík v pořadu Osobnost Plus vysvětluje, jak přesvědčuje dárce: „Připomínáme jim, že může jejich tělo pomoci i po smrti. Jednou z možností je i ušetřit za pohřeb, protože veškeré výdaje s ním spojené platíme my, potom rodině předáváme urnu s popelem. Zpoždění je tady ale tří nebo čtyřleté, protože se snažíme těla více využít.“

Čtěte také

Jak se pozná opuštěná německá hrobka a kdo ji může převzít? Není to jednoduché, ukázal příběh rodiny

V Česku existují celé dárcovské rodiny, hlásí se také lidé opuštění nebo ti, kteří chtějí poděkovat zdravotnictví za to, že je předtím lékaři zachránili. „Jsou to taky lidé, kteří nechtějí být na obtíž svým dětem, protože by je finančně zatížil pohřeb.“

„Takže motivace jsou rozličné, ale nejčastěji tito lidé nevidí žádný náboženský důvod pro zachování těla a chtějí pomoci i po smrti,“ shrnuje současný stav dárcovství profesor anatomie David Kachlík.

Poslechněte si celou Osobnost Barbory Tachecí.