Petruška Šustrová: Špatná nálada
Někdy se člověk probudí špatně naladěný, říkává se pak, že vstal z postele špatnou nohou. Jenže já jsem dneska ani vstát nestačila, a už jsem si v hlavě přemílala, co se mi včera nepovedlo, co jsem nedodělala a do čeho se budu muset rychle pustit. Za oknem hučel až k nám nahoru jakýsi stavební stroj, bylo zataženo a svět vypadal velmi neutěšeně. Sedla jsem k počítači v naději, že odněkud přiletí nějaká dobrá zpráva, která mi spraví prachmizernou náladu.
Dobrých zpráv bylo v elektronické poště celkem hodně, jenže ne takových, na které bych byla zvědavá. O levnou viagru opravdu nestojím, žádné zákaznické soutěže se zúčastnit nechci a na žádnou tiskovou konferenci nepůjdu. Nahlédla jsem do novin, ale ty, jak známo, obvykle přinášejí zprávy spíše špatné, a dnešek nebyl výjimkou. Mrzutě jsem usoudila, že svět nestojí za nic a že bude nejlepší pustit se do práce a zapomenout na to, co je za oknem.
Zazvonil ovšem telefon a na displeji se objevilo neznámé číslo. Že by to byla ta kýžená dobrá zpráva? Ale kdepak, jen chce někdo natáčet pořad k srpnu 68 a rád by, abych tam jako pamětnice něco řekla. Nejradši bych byla volajícího poslala do horoucích pekel a ujistila ho, že opravdu nemusím vystupovat v každém pořadu o srpnu. Místo toho jsem k vlastnímu údivu zdvořile souhlasila, vyptala se kdy a kde se bude natáčet a zapsala si termín do kalendáře.
Když jsem hovor ukončila, uvědomila jsem si, že to možná přece jen byla ta dobrá zpráva, po které jsem tak prahla. Mrzutě odmítnout a přidat ještě několik protivných slov mi zabránila naučená zdvořilost, konvence, která dělá náš svět snesitelnější. Člověk, který volal, přece rozhodně nemůže za to, že jsem se já špatně vyspala. Má jistě svých starostí a občasných špatných nálad dost, proč bych mu tedy měla otravovat život ještě já?
V mládí jsem byla, jako skoro každý, proti konvencím a proti formální zdvořilosti, pokládala jsem je za laciné a neupřímné přetvařování. Dávno jsem už ale od tohoto postoje upustila a naopak se vždycky zaraduji, když vidím, že se k sobě lidé chovají ohleduplně. Myslím si dnes, že konvence tvoří jakési malé zahrádky kolem domků našich nespokojených myslí, že nám i ostatním usnadňují a zjednodušují život.
Není to samozřejmě žádný velký objev, je to známá pravda, jen si myslím, že na ni občas pozapomínáme, a že tedy neškodí ji připomenout. Skeptik by mohl namítnout, že hulvátů je plný svět a s ohledy člověk daleko nedojde. Jenže s hulváty je to jako s mouchou na okně - když se na ni člověk dívá hodně zblízka, připadá mu jako obludná příšera, a když poodstoupí, vidí, že je to jen nicotný hmyz.
Trochu mě ta úvaha utěšila, snad to se světem přece jen není nejhorší. A když jsem vyhlédla z okna, na chvíli se dokonce roztrhly mraky a vykouklo sluníčko.
Autorka je novinářka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
