Petr Uhl letos v Norimberku

Takovou událostí je pro mě fakt, že se letošního krajanského setkání sudetských Němců účastnil Petr Uhl, že tam obdržel jejich nejvyšší vyznamenání, Evropskou cenu Karla IV., a že tam otevřeně řekl, co si o poválečném vyhnání českých Němců myslí.

Petr Uhl je důsledným obhájcem lidských práv, zejména práv menšin. V tomto směru je dokonce směrodatnou morální autoritou. Tu posiluje skutečnost, že za své neohrožené disidentství zaplatil devíti lety v kriminálech normalizačního režimu, aniž by tím v čemkoli slevil. Málokdo se může prokázat takovou vnitřní integritou.

Mívám k některým jeho vystoupením výhrady. Zejména když pranýřuje určité projevy jako diskriminaci, a ony mají přitom srozumitelné důvody, o kterých se on už nezmiňuje. Ty se pak už nemohou dostat na pořad. Takto nastolená atmosféra tzv. politické korektnosti pak neumožňuje svobodnou diskusi o daném problému, např. o tom romském. - Ale to dnes ponechávám stranou. Letošní Uhlova cesta do Norimberka je sice v logice toho poslání, které pojal za své (tedy obhajoby lidských práv), ale při nechuti, ba odporu českého prostředí, s nímž se dalo předem počítat, ji vnímám jako gesto nejen velkorysé, ale i heroické. Říká se tomu "jít s kůží na trh".

Mediálně to bylo odbyto. Proč? Inu, bývalý režim věnoval svatodušním srazům "landsmanšaftu" pozornost až přílišnou. Protiněmecké emoce a zejména obavy z tzv. sudetoněmeckého revanšismu byly u nás obecně rozšířeny. I mezi těmi, jimž se jinak komunistický režim zajídal. Toto bylo téma, které je s ním jaksi spojovalo. Z účelových důvodů se režimu vyplácelo hrát právě na tuto strunu. Naše již svobodná polistopadová média v tom nějaký čas setrvačně pokračovala, ale pak s tím přestala. Usoudilo se totiž, že je v státním i národním zájmu pokládat a vydávat sudetoněmecké téma za zcela okrajové. Za něco, co už dávno překonal čas. Kdo je oživuje, je naivní pošetilec, anebo nepřítel, snad i podplacený. - Však si to Petr Uhl po návratu přece jen trochu odskákal. Jistá renomovaná spisovatelka veřejně prohlásila, že mu k tomu vyznamenání "negratuluje", a i jinak mu vyčetla, že se neřídí svým češstvím.

Ta nevšímavost našich médií je právě letos nejméně na místě. Z Norimberka totiž zazněly na naši adresu hlasy nezvykle vstřícné. Ti ze sudetských Němců, kteří se tak či onak podíleli na rozbití Československa i na nacistické hrůzovládě, už dávno odešli na onen svět. S nimi i ti, kteří byli obětmi nacistické persekuce a o nichž raději nechceme vědět. Dnes jsou na odchodu i ti z nich, kteří prožívali tehdejší události - včetně zločinů páchaných při tzv. odsunu - jako děti. Do čela sudetoněmeckých organizací nastupuje generace narozená už po válce. Stojí o dialog s námi. My nejsme připraveni.

Stále říkáme "odsun". Slovu "vyhnání" se vyhýbáme, nebo je aspoň uvádíme v uvozovkách. Rádi bychom, kdyby se to, co se tehdy stalo, upadlo v zapomnění. Projevům etnické zášti a etnickým čistkám, např. na Balkáně, ale i jinde, však není konce. Jsou to skutečnosti natolik závažné a často natolik hrůzné, že se jimi mezinárodní veřejnost (resp. její přemýšlivější část) musí zabývat. Jejich příčinami, následky i vyhlídkami do budoucna. Občas jde o události starší než vyhnání sudetských Němců. Např. z arménského pogromu v Turecku v r. 1915 se stalo významné politikum dodatečně. Ať chceme nebo ne, v těchto souvislostech nelze nevzpomenout, jak se naši předkové vypořádali před 60 lety s českými, moravskými a slezskými Němci. Nejsme na to připraveni. A už vůbec nejsme ochotni uvažovat, jak se tento čin, který většina naší veřejnosti stále pokládá za legitimní, zapsal do našeho vědomí, povědomí i nevědomí.

Petru Uhlovi k ceně Karla IV. samozřejmě gratuluji. Rád bych uvítal jeho počin jako významný vstřícný krok z naší strany. Politováníhodná mediální nevšímavost zatím působí jako jeho retuš. Kéž by se stal alespoň podnětem k přemýšlení těm, kdo k tomu zatím nenašli odvahu, protože jim v tom bránily ohledy na nezvládnutá generační traumata a zejména na vžité stereotypy veřejného mínění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .