Petr Šabata: Proč si ve vyspělejších zemích, nikoli v Česku, učitele hýčkají
Kdykoliv se začne mluvit o vzdělávání, novém či minulém ministrovi, nebo o penězích pro školství, objeví se v debatě záhy platy učitelů. Není to zjednodušující pohled ovlivněný jen stížnostmi kantorů? Zúžený pohled to jistě je, ale je správně zaměřený na to podstatné. Všechno v regionálním školství stojí a padá s kvalitou učitelů.
Profesor John Hattie z Melbournské univerzity mnoho let zkoumá na velkém množství dat z celého světa reálné dopady různých výukových metod na úspěšnost žáků. Zabýval se rolí studentů, jejich domácího zázemí, vlivem atmosféry ve třídě a celé škole, osnovami, učiteli a jejich přístupy k učení. Prvotní výsledky během let na mnoha školách prošly ověřováním a dál se zpřesňují.
Čtěte také
Na čele respektovaného žebříčku, který nakonec obsahuje hodnocení víc než 200 opatření, jednoznačně dominují učitelé. První dvě desítky nejlepších způsobů, díky nimž děti získávají znalosti a dovednosti, jsou v moci učitele nebo učitelky. Oni jsou klíčový prvek výuky, nikoli počet žáků ve třídě nebo stáří počítačů ve škole.
V Česku navíc dvě okolnosti roli učitelů ještě zdůrazňují. Regionální školství je výrazně decentralizované a ministerstvo s jeho případnou podporou pro školy je hodně daleko. Velmi proto záleží na řediteli, ředitelce a týmu učitelů kolem nich.
Nový ministr školství
Právě týmový přístup ke vzdělávání dětí na škole, kde spolupracují učitelé, asistenti, psychologové, považuje John Hattie za zásadní. I proto je přímým útokem na kvalitu vzdělávání krok vlády rozdělit při zvyšování platů učitele a další pedagogické pracovníky.
Čtěte také
A pak je už konečně za dveřmi zavádění nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. I kdyby byl skvěle připravený, a to zatím stále není, nakonec o výsledku rozhodnou učitelky a učitelé ve třídě. Na nich bude záležet, zda nastane ona proměna od memorování ke znalostem a dovednostem a děti pak obstojí v rychlém moderním světě.
Platy nejsou jediný způsob, jak získat do škol ty nejlepší mladé lidí a nejlepší kantory ve třídách udržet. Ale finanční motivace je podstatná a stát ji má plně ve svých rukou. Nejde přitom jen o těch 130 procent průměrné mzdy, ale především o dlouhodobý závazek, že platy pedagogických pracovníků budou na jisté úrovni. Příkladná byla vláda Andreje Babiše, která – ano, v hojných ekonomických časech – splnila svůj slib a celé funkční období platy v regionálním školství výrazně zvyšovala.
V mezinárodním srovnání OECD stojí vedle sebe učitelské platy a nikoli průměrná mzda, ale platy ostatních vysokoškoláků v zemi. Podle dat z let 2019 a 2020 byl průměr zemí EU asi 90 procent – učitelé tedy brali méně než ostatní vysokoškoláci – v Česku to bylo jen 73 procent.
Navyšování za minulé vlády aspoň posunulo české učitele z úplného konce tabulky s 66 procenty o něco výš. Roky 2021 a 2022 podle výhledu think tanku IDEA přinesly opět propad. V zemích, jako je Německo, Finsko, Estonsko berou učitelé stejně jako inženýři, lékaři, právníci a další vysokoškoláci, v Lotyšsku nebo v Litvě ještě víc.
Komu leží na srdci kvalita vzdělávání, debatu o učitelských platech sleduje a vítá. Zmíněný profesor Hattie říká, že společnost by si měla učitele hýčkat. Nový ministr školství Mikuláš Bek zatím mluví o platech v regionálním školství překvapivě málo.
Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
