Petr Šabata: Proč Putin kdysi odvrhl demokracii? Protože chtěl vyhrát volby už v prvním kole
„Dějiny ukázaly, že všechny diktatury, všechny autoritářské formy, vlády pomíjejí. Pouze demokratické systémy jsou trvalé.“ Tato slova předsedy ruské vlády Vladimira Putina z roku 1999 připomíná americký historik Timothy Snyder v knize Cesta k nesvobodě. V širších souvislostech v ní také řeší otázku nástupnictví po „prezidentství Putina“, která nikdy nebyla tak aktuální jako v pondělí 9. května 2022 – a 75. den ruské invaze na Ukrajinu.
Ve zmíněném roce 1999 byl Putin předsedou ruské vlády za prezidenta Borise Jelcina, který si právě Putina vybral za svého nástupce – to se stalo ve volbách v březnu 2000. V Rusku nastala éra řízené nebo inscenované demokracie, upozorňuje.
Čtěte také
Americký historik je velký znalec střední a východní Evropy, vedle Yalovy univerzity působí také na Institutu věd o člověku ve Vídni, své originální závěry opírá o důkladnou analýzu nedávné i starší minulosti a v knize napsané v roce 2018 předkládá pronikavé hodnocení ruského prezidenta, které je poučné i dnes – víc než některé rychlé soudy o Putinově šílenství, izolaci nebo omezenosti.
V prvních dvou Putinových funkčních prezidentských obdobích 2000 až 2008 byly světové ceny ropy a zemního plynu nebývale vysoko, ruská ekonomika rostla tempem 7 procent HDP ročně, část bohatství prokapala i mezi obyvatelstvo. Po teroristických útocích v New Yorku 11. září 2001 nabídlo Rusko západu pomoc, v roce 2004 se sám Putin přimlouval za členství Ukrajiny v Evropské unii – protože by to ekonomicky prospělo i Rusku, o čtyři roky později se prezident zúčastnil summitu NATO. Pak si prohodil funkci prezidenta a premiéra s Dmitrijem Medveděvem a v roce 2012 mohl kandidovat znovu.
Reálný výsledek prezidentských voleb
Čtěte také
Už parlamentní volby v prosinci 2011 byly zmanipulované ve prospěch jednotného Ruska a do ulic vyšly desítky tisíc Rusů. A s regulérností prezidentských voleb 4. března 2012 to bylo ještě horší. Do součtů byly elektronicky dodány desítky milionů hlasů pro Putina. Jeho kritici například v Novosibirsku upozornili, že volební účast tam byla 146 procent. Vypukly další demonstrace.
„Období od prosince 2011 do března 2012 bylo pro Putina rozhodujícím momentem,“ píše Snyder. „Mohl přijmout kritiku parlamentních voleb. Mohl přijmout reálný výsledek prezidentských voleb a místo v prvním vyhrát až ve druhém. Vítězství v prvním kole bylo čistě prestižní záležitostí, nic víc. Mohl pochopit, že velká část protestujících má obavy o právní stát a princip nástupnictví v zemi. Ale místo toho se urazil. Putin se rozhodl vnímat pomíjivou iluzi vítězství v prvním kole jako důležitější než vládu práva a své zjitřené emoce považovat za důležitější než názory spoluobčanů.“
Po volbách vyvolal Putin stav permanentní vnitropolitické krize a za nepřítele, který ohrožuje ruskou suverenitu zvenčí a podloudně se snaží zničit Rusko, vybral Evropskou unii a Spojené státy.
V roce 2012 to začalo. Protože pro Putina je naprosto nepřijatelné vyhrát až ve druhém kole. Ale v roce 1999 se nemýlil, když řekl, že všechny diktatury pomíjejí. Jak aktuální právě dnes, 9. května 2022.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
